Lesníci tak podporují ekologickou a ekonomickou hodnotu porostů a naplňují i Ždánické memorandum (ZDE). Pěstování takzvaného „středního“ nebo také „sdruženého“ lesa patřilo v minulosti k hospodářským tvarům, využívaným zejména v soukromých porostech menších výměr. Tvořila ho dvě patra, první s výhony vyrostlými z kořenů nebo pařezů, zvanými výmladky, a druhé se stromy „vysokého“ lesa.

Kombinovaly se v něm dva způsoby obnovy a při těžbě se vždy odstranily výmladky spolu s nejkvalitnějšími stromy. Les tak poskytoval nejen palivo, ale i kvalitní kulatinové dříví. Postupem času se od tohoto hospodářského tvaru upustilo pravděpodobně proto, že bylo náročné ho obnovovat a udržet. V některých místech, jako třeba ve Ždánickém lese, se ale jeho zbytky dochovaly.