Milé kolegyně, kolegové, vážená paní předkladatelko,
já ještě než spustím ten projev, musím říct, že považuju za fatální, že tady není ministr. On tady totiž i včera byl, ale neúčastnil se debaty k materiálu, který se týkal i Ministerstva životního prostředí. Seděl tady místo něj ministr průmyslu. Bavíme se o vážné věci. Řada mých kolegů tady upozorňuje na to, že to je velká novela, že by ji mělo předložit ministerstvo. Spíše než aktivita poslankyně by tady slušelo, aby to byl vládní návrh zákona. Asi má něco jiného na starosti než nějaký zákon o obalech, to přece je taková nepodstatná záležitost, která se jenom tak mihne životním prostředím a vlastně se to téměř ministerstva netýká.
Já za sebe říkám, že to je hrubá chyba. Vážím si toho, že vy jste to předložila, přestože by tady měl být ministr životního prostředí a komentovat tu důvodovou zprávu. Měl by odpovídat na otázky, na které vy vlastně až tolik odpovídat nemusíte, prostřednictvím paní předsedající. Doufám, že je probereme na jednání výboru, ale to, že ministr se pohybuje v areálu Poslanecké sněmovny a neúčastní se debaty k materiálům, které se ho týkají, to považuju za téměř pohrdání Poslaneckou sněmovnou, a tohle by se nemělo dít. O.K., to je záležitost vládních poslanců a vlády jako celku. Že si neumíte udělat pořádek, je prostě podle mě velká chyba. Ministr by tu být měl. Nejenom to, že by to měl být možná i on, kdo to předkládá, ten návrh zákona. Dobrá, je to, jak si přejete, aby to asi bylo.
Dovolte mi, abych se tedy vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, tedy ke sněmovnímu tisku 193. Na začátku chci říct jednu věc naprosto jasně. Návrh se dotýká velmi důležité oblasti systému obalového hospodářství, zpětného odběru, třídění a využití obalových odpadů, což není okrajová agenda. Dotýká se prakticky každého občana, každé obce, tisíců výrobců, dovozců, obchodníků, plničů obalů, odpadových firem. Samozřejmě také autorizované obalové společnosti.
Proto k tomuto návrhu nelze přistupovat ani lehkovážně, ani jen s politickým heslem. Na jedné straně je legitimní řešit transparentnost systému, střet zájmů a ochranu peněz, které do systému platí výrobci, na druhé straně ale musíme velmi pečlivě hlídat, abychom pod záminkou řešení střetu zájmů nevytvořili ještě centralizovanější, ještě více regulovaný a ještě méně soutěžní systém.
A v tom já vidím hlavní problém tohoto návrhu. Návrh má racionální jádro, pojmenovává riziko, že autorizovaná obalová společnost, která pracuje s významnými prostředky výrobců a má zásadní vliv na systém obalových odpadů, nesmí být přímo ani nepřímo ovládána nebo ovlivňována subjekty, které zároveň podnikají v odpadech. To je férová debata, se kterou souhlasím. Ale jestliže někdo rozhoduje o toku peněz v systému, o smlouvách, o úhradách, o nastavení sběrné sítě a o podmínkách pro odpadové podnikatele, pak je samozřejmě legitimní ptát se, zda není ve střetu zájmů. Je legitimní ptát se, zda nedochází ke zvýhodňování některých firem. Je legitimní ptát se, zda peníze, které do systému platí výrobce, skutečně slouží k efektivnímu sběru, třídění a využití odpadu.
Je Petr Macinka arogantní?Anketa
Toto téma neodmítám, ba naopak. Transparentnost a férové soutěžení, soutěžní prostředí v odpadovém hospodářství považuji za důležité. Jenže návrh, který máme před sebou, nejde pouze touto cestou, on jde mnohem dál. Tento návrh nově definuje odpadového podnikatele a vertikálně integrovanou skupinu. Zavádí službu obecného hospodářského zájmu pro činnost autorizované obalové společnosti, mění pravidla akcionářské struktury, snižuje přípustný podíl akcionáře pod 3 procenta, případně umožňuje podíl až do 33 procent, pouze za velmi konkrétních podmínek.
Zakazuje propojení akcionářů s odpadovými podnikateli. Rozšiřuje zákazy na členy orgánů, vedoucí zaměstnance a dokonce i na vazby přes osoby blízké. Zavádí automatickou ztrátu hlasovacích práv. Omezuje převod akcií pouze na jmenovitou hodnotu. Stanoví základní kapitál autorizované společnosti na 2 miliony korun a ukládá povinnost přizpůsobit existující stav nové úpravě ve lhůtách 12 až 18 měsíců.
To opravdu není drobná technická novela. To je zásadní zásah do fungování celého obalového systému. A právě proto považuji za velmi až podivné, že tento návrh nepředkládá Ministerstvo životního prostředí. Nejde o marginální poslaneckou iniciativu, přestože ji oceňuji. Nejde o dílčí úpravu jednoho paragrafu. Jde o změnu postavení autorizované obalové společnosti, o zásah do vlastnických a akcionářských práv a zásah do vztahu mezi obalovým a odpadovým sektorem, o pravidla hospodářské soutěže a o systém, který se dotýká obcí, výrobců, spotřebitelů i firem v odpadovém hospodářství. Takový návrh by podle mého názoru měl předložit gestor zákona, tedy Ministerstvo životního prostředí. Měl by projít standardním mezirezortním připomínkovým řízením. Měl by mít dopadovou analýzu. Měl by mít jasné stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Ministerstva průmyslu a obchodu, obcí, výrobců, odpadových firem i samotných aktérů systému.
Pokud se na přípravě návrhu Ministerstvo životního prostředí podílelo, pak se musím ptát, proč to nepředložilo samo jako vládní návrh. A pokud se na přípravě nepodílelo, pak se musím ptát vlády, proč vláda tak zásadní poslanecký zásah do obalového systému podpořila souhlasným stanoviskem. Vláda nemůže mít obojí. Nemůže říkat, že jde jen o poslanecký návrh a zároveň se k němu politicky přihlásit souhlasným stanoviskem. Pokud vláda návrh podporuje, pak za něj nese politickou odpovědnost a měla by být připravena obhájit nejen cíl, ale i každý jednotlivý nástroj.
A těch otázek je opravdu mnoho. Za prvé, proč se z autorizované obalové společnosti dělá služba obecné hospodářského zájmu právě tímto způsobem? Rozumím tomu, že zpětný odběr obalů má veřejný rozměr a rozumím tomu, že občané očekávají dostupnou síť sběrných míst. Rozumím tomu, že stát chce mít garantovaný systém, který funguje i tam, kde by čistě tržní model nefungoval. Ale služba obecného hospodářského zájmu nesmí být jen označením pro posílení jednoho privilegovaného subjektu. Pokud má autorizovaná obalová společnost plnit veřejnou službu, pak musí být současně zajištěna poměrně vysoká transparentnost, kontrola nákladů, otevřenost vůči povinným osobám, férové zacházení s obcemi a nediskriminační vztah k odpadovým firmám.
Za druhé, jak se zabrání posílení faktického monopolu? Důvodová zpráva sama říká, že v České republice existuje pouze jedna autorizovaná obalová společnost. To je zásadní informace. Formálně píšeme obecný zákon, ale fakticky zasahujeme do konkrétního, už existujícího systému. To samo o sobě ještě neznamená, že návrh je špatný. Znamená to ale, že musíme být mimořádně opatrní. Pokud zákon dopadá prakticky na jeden konkrétní subjekt, musí být velmi dobře odůvodněn, musí být přiměřený a nesmí vyvolávat dojem, že stát místo vytvoření férového prostředí pouze přepisuje pravidla pro projednoho hráče.
Za třetí, jak je odůvodněn zásah do vlastnických práv akcionářů? Ono už tady o tom hodně padlo. Ale návrh nutí akcionáře přizpůsobit podíly nové hranici, omezuje převodní cenu akcií, zavádí automatické pozastavení výkonu hlasovacích práv, mění ekonomickou logiku držení akcií autorizované společnosti. Říká, že akcie lze převést pouze za cenu nepřevyšující její jmenovitou hodnotu. To může být obhajitelné u zvláště neziskové společnosti působící ve veřejně regulovaném systému, ale musí to být obhájeno velmi pečlivě. Nestačí říct, že akcie nemají investiční povahu. Je potřeba doložit, jaký bude dopad na současné akcionáře, zda je zásah přiměřený, zda existovala mírnější varianta a zda návrh obstojí z hlediska ústavní ochrany vlastnického práva.
Za čtvrté, proč právě ta tři procenta? Návrh stanoví, že podíl jednotlivého akcionáře nebo akcionářů jednajících ve shodě má být menší než 3 procenta. Alternativně může být vyšší, nejvýše však 33 procent, pokud mají všichni akcionáři stejný počet hlasů a pokud je alespoň 34 akcionářů, kteří mezi sebou nejednají ve shodě. Ptám se, proč právě tato čísla? Proč 3 procenta? Proč 34 akcionářů? Ještě je to sudé číslo takové. Proč hranice 10 procent u možnosti ovlivňovat odpadového podnikatele? A jsou tato čísla výsledkem nějaké analýzy nebo jde o politicky zvolenou konstrukci? U takového zásahu do vlastnické struktury nestačí říct, že širší akcionářská základna je lepší. To může být pravda. Ale zákon musí být postaven na důkazech, ne pouze na dojmu.
Za páté, jak bude fungovat automatická ztráta hlasovacích práv? Návrh říká, že pokud akcionář nedodrží stanovené podmínky, nemůže vykonávat hlasovací práva ani požádat o svolání valné hromady. To je velmi tvrdé opatření a velmi tvrdý následek. Kdo ale v praxi určí, že k porušení došlo? Jak rychle? S jakými důkazy? Jaká bude obrana akcionáře? Co když bude spor o to, zda jde o jednání ve shodě, nepřímé propojení nebo členství ve vertikálně integrované skupině? Co když se tím zablokuje rozhodování společnosti? Automatické sankce mohou být účinné, ale v právu musí být jasné, kdy nastávají, kdo je konstatuje a jak se proti tomu lze bránit.
Za šesté, definice odpadového podnikatele a vertikálně integrované skupiny je velmi široká. Záměr chápu. Předkladatelka chce zabránit obcházení zákona přes koncerny, propojené osoby a nepřímé vazby. To dává smysl. Ale čím širší definici zvolíme, tím větší riziko vytvoříme pro právní nejistotu. Může návrh dopadnout i na skupiny, které mají jen okrajovou nebo zahraniční aktivitu v odpadech? Může dopadnout na investory, kteří mají podíl v jiné společnosti? Může dopadnout na osoby, jejichž vazba na odpadové podnikání je nepřímá a fakticky nevýznamná? Návrh umožňuje výjimku rozhodnutí Ministerstva životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. To je určitá pojistka. Ale současně to znamená, že velká část právní jistoty se přesouvá do rukou správního rozhodování ministerstva, což je další problém.
Za sedmé, Ministerstvo životního prostředí dostává velmi silnou roli. MŽP má pověřovat autorizovanou společnost službou obecného hospodářského zájmu, nastavovat kritéria sběrové sítě, vymezovat podmínky služeb pro další kolektivní systémy a rozhodovat o tom, kdy se k určitému propojení s odpadovým podnikatelem nebude přihlížet, což je velká koncentrace pravomocí. Pokud zákon nebude obsahovat dostatečně jasná kritéria, může vzniknout prostor pro politizaci, lobbing a netransparentní rozhodování. A právě v odpadovém hospodářství, kde se pohybují významné prostředky, musíme být zvlášť opatrní.
Za osmé, povinnost poskytovat služby dalším kolektivním systémům může být užitečná, ale i riziková. Rozumím argumentu, že pro malé komodity, například některé vybrané plastové výrobky, je neefektivní vytvářet plnohodnotné kolektivní systémy se samotným administrativním aparátem. Rozumím i tomu, že obce nechtějí jednat s desítkami systémů zvlášť. To je pochopitelné. Ale pokud autorizovaná obalová společnost začne poskytovat administrativní a organizační služby i dalším kolektivním systémům, musíme mít jasné záruky, že nedojde ke křížovému financování. Peníze výrobců obalů nesmí sloužit k dotování jiných systémů. Náklady musí být oddělené, transparentní, kontrolovatelné a skutečně odpovídat poskytnuté službě.
Za deváté, sběrový komfort je správný cíl, ale musí být vyčíslen. Všichni chceme, aby občané měli dostupná místa pro třídění odpadu. Všichni víme, že čím dostupnější síť, tím lépe se lidé zapojují. Ale pokud do zákona vkládáme povinnost zajišťovat dostatečně hustou a dostupnou síť míst zpětného odběru, musíme vědět, co to bude stát, kdo to zaplatí a jak se to promítne do příspěvků výrobců a následně do cen výrobků. Důvodová zpráva říká, že návrh nemá dopad na veřejné rozpočty. Možná nemá přímý dopad na státní rozpočet, ale to neznamená, že nemá dopad žádný. Náklady se mohou přesunout na výrobce, obce, spotřebitele nebo celý systém. A to je přesně důvod, proč je tak problematické, že nejde o vládní návrh s plnohodnotnou dopadovou analýzou.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nechci v prvním čtení říkat, že tento návrh nemá žádný smysl. Má, riziko střetu zájmů v obalovém systému je skutečné téma, potřeba transparentnosti je skutečné téma, férové zacházení s prostředky výrobců je skutečné téma a ochrana obcí a občanů je skutečné téma. Ale současně říkám, že tento návrh je příliš zásadní na to, aby prošel Sněmovnou bez opravdu důkladného prověření. Vláda k němu dala souhlasné stanovisko. Tím ale podle mě neodstranila rizika návrhu, která sama ještě tam jaksi popisuje. Naopak tím převzala politickou odpovědnost za to, že návrh bude ve výborech řádně obhájen, doplněn a případně opraven a bude u toho ministr životního prostředí tedy prosím. Protože paní předkladatelka je zároveň předsedkyní výboru pro životní prostředí, tak já doufám, že si zajistí, aby tam ministr prostě seděl a odpovídal kompetentně na otázky, které mu budou pokládány, které se budou možná opakovat. On už tady bude mít šanci na to se připravit. Ať mu tedy materiál oponují ministerští úředníci, když tady sám není schopný sedět, ale měl by tam být. Takže žádám, aby se v dalším projednání zaměřila pozornost zejména na několik věcí:
1. zda návrh neměl být vládním návrhem,
2. zda existuje jasné stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k dopadům na hospodářskou soutěž,
3. zda byly vyhodnoceny dopady na vlastnická akcionářská práva,
4. zda jsou navržené limity 3 procenta, 33 procent, 10 procent a 34 akcionářů věcně zdůvodněné,
5. zda se návrhem neposiluje faktické monopolní postavení jediné autorizované obalové společnosti,
6. jak se zabrání křížovému financování při poskytování služeb dalším kolektivním systémům,
7. jaký bude dopad na výrobce, obce a spotřebitele,
8. jak přesně bude fungovat automatické pozastavení hlasovacích práv a jaké budou procesní záruky,
9. jaký je vztah tohoto návrhu k připravované širší adaptaci českého práva na evropské nařízení o obalech a obalových odpadech,
10. zda návrh nevytváří nové riziko, že pod heslem boje proti střetu zájmů posílíme jeden centrální systém, jednu regulovanou strukturu a jednu rozhodující roli státu.
Za sebe říkám ano, pojďme řešit transparentnost. Ano, pojďme řešit střet zájmů. Pojďme chránit peníze výrobců, obce i občany. Ale nedělejme to způsobem, který bez řádné analýzy zasáhne do vlastnických práv, hospodářské soutěže a fungování celého trhu. Tento návrh si zaslouží velmi podrobné projednání, ne politické přikyvování, ne zkratku neschválení stylem – vždyť vláda souhlasí. Souhlas vlády není náhradou za kvalitní legislativní práci. Proto budu požadovat, aby návrh byl projednán nejen ve výboru pro životní prostředí, ale možná také v hospodářském výboru, případně v ústavněprávním. Je to na debatu právě kvůli dopadům na hospodářskou soutěž, podnikání a vlastnická práva.
Závěrem řeknu stručně. Cíl návrhu je pochopitelný. Provedení je v některých otázkách problematické. A pokud vláda tento návrh podporuje, pak musí být připravena odpovědět na otázky, proč ho nepředložila sama. Proč neprošel standardním procesem a jak zajistí, že z boje proti střetu zájmů nevznikne pouze ještě silnější státem regulovaný monopol?
Ani já neočekávám, paní předkladatelko, prostřednictvím paní předsedající, že budete odpovídat teď v tuhletu chvíli. Těch otázek, které jsem položil, je spousta. Určitě na ně bude čas si je v klidu promyslet. Ale zopakuji je na jednání výboru pro životní prostředí. A tak prosím, abyste je vzala vážně a případně počítala s tím, že se na to budu ptát na výboru.
Děkuju vám za pozornost.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
