V mnoha případech má tento stav souvislost s tím, jak jsou toky a jejich povodí využívány. Suché jsou úseky řek pod jezy s odběrem vody do vodních elektráren a různých provozů nebo drobné toky, na nichž se voda zadržuje v rybnících nebo vodních nádrží bez ponechání nezbytného minimálního průtoku. Další ohrožení vysychajícího toku pak představuje čerpání zbytků vody na zalévání zahrad a trávníků. Důsledkem toho všeho je úhyn ryb a dalších vodních živočichů i zvláště chráněných druhů, jako je rak říční nebo rak kamenáč.

Raci jsou schopni přežít i delší periodu sucha ve zbytkových tůních nebo i jen ve vlhkých úkrytech pod kameny a v zastíněných březích. K úhynu dochází především na osluněných místech, kde potřebné úkryty chybí (upravené části koryt atp.).

Raci ve vyschlých tocích – co (ne)dělat

Vzhledem k rizikům spojeným s nákazou račím morem (pro naše druhy smrtelné onemocnění přenášené zavlečenými severoamerickými druhy raků) zásadně nedoporučujeme raky přenášet do jiných toků, vodních nádrží nebo je i jen přesouvat výše proti proudu. Severoameričtí raci dnes žijí na mnohých lokalitách a pro laika je velmi obtížné odlišit tyto druhy od původních raků a také rozpoznat příčiny úhynu, proto by hrozilo rozšiřování nepůvodních druhů nebo šíření nákazy na další lokality. Došlo by tím k vyhubení původních druhů raků v doposud nezasažených tocích, potažmo celých povodích. Byla by to nesrovnatelně větší ztráta než lokální úhyn v části vyschlého koryta.