V mnoha případech má tento stav souvislost s tím, jak jsou toky a jejich povodí využívány. Suché jsou úseky řek pod jezy s odběrem vody do vodních elektráren a různých provozů nebo drobné toky, na nichž se voda zadržuje v rybnících nebo vodních nádrží bez ponechání nezbytného minimálního průtoku. Další ohrožení vysychajícího toku pak představuje čerpání zbytků vody na zalévání zahrad a trávníků. Důsledkem toho všeho je úhyn ryb a dalších vodních živočichů i zvláště chráněných druhů, jako je rak říční nebo rak kamenáč.
Raci jsou schopni přežít i delší periodu sucha ve zbytkových tůních nebo i jen ve vlhkých úkrytech pod kameny a v zastíněných březích. K úhynu dochází především na osluněných místech, kde potřebné úkryty chybí (upravené části koryt atp.).
Raci ve vyschlých tocích – co (ne)dělat
Vzhledem k rizikům spojeným s nákazou račím morem (pro naše druhy smrtelné onemocnění přenášené zavlečenými severoamerickými druhy raků) zásadně nedoporučujeme raky přenášet do jiných toků, vodních nádrží nebo je i jen přesouvat výše proti proudu. Severoameričtí raci dnes žijí na mnohých lokalitách a pro laika je velmi obtížné odlišit tyto druhy od původních raků a také rozpoznat příčiny úhynu, proto by hrozilo rozšiřování nepůvodních druhů nebo šíření nákazy na další lokality. Došlo by tím k vyhubení původních druhů raků v doposud nezasažených tocích, potažmo celých povodích. Byla by to nesrovnatelně větší ztráta než lokální úhyn v části vyschlého koryta.
Neznalost biologie raků může vést i ke zbytečným zásahům. Některá hlášení o masových úhynech raků ve vysychajících korytech svědčí pouze o nálezech desítek svlečených kůží, které laici mylně považují za mrtvolky raků. V takových případech samozřejmě snaha o „záchranu“ představuje jen rušení nebo oslabení populace.
I dílčí přesun jedinců našich druhů z vyschlých částí toku má svá omezení. Přesunem příliš velkého počtu jedinců do zbývajících tůní atp., dochází k zvýšení hustoty populace a konkurenci o potravu, případně k vzájemným soubojům, což ve výsledku vede k redukci jejich počtu (raci stejně uhynou, jen to nebude tak „na očích“). Nekoordinovaná „záchrana“ raků může přinést mnohem větší rizika, nežli ponechání daného stavu bez vnějšího zásahu.
Kde hledat pomoc
V případě nálezu raků ve vysychajících tocích proto pokud možno s raky nemanipulujte a informujte o situaci místně příslušný odbor životního prostředí obce s rozšířenou působností nebo regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ZDE. Ty zajistí odborné posouzení, identifikaci o jaký druh raků se jedná tak, aby nedocházelo k neefektivní a především nežádoucí záchraně zavlečených druhů a přenosu račího moru) a případně navrhnou a zkoordinují další opatření.
Jedním z mála možných okamžitých řešení je přechování raků v kontrolovaných umělých podmínkách, a to v nádržích s dostatečným okysličením vody, případně držení raků ve vlhkém a chladném prostředí. Po odeznění současného stavu je třeba navrátit raky zpět na místo odchytu. Vždy je ale nezbytné postupovat lokálně a rozhodně spolu nemísit raky z různých částí toku (zejména pokud je mezi nimi bariéra, která dosud mohla bránit šíření nepůvodních druhů a račího moru) nebo dokonce raky z více různých lokalit.
Ve všech obdobných případech, nejen při úhynu raků, ale i dalších živočichů a celkovému vyschnutí toků, je nutné především hledat příčiny, kterými často není pouze sucho. Pokud dochází k porušování požadavků na zachování minimálního zůstatkového průtoku, informujte Českou inspekci životního prostředí ZDE nebo příslušný vodoprávní orgán (opět odbor životního prostředí obce s rozšířenou působností), které věc prověří a učiní kroky k nápravě. Pro dokumentaci stavu toků je možné využít webové stránky ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
