Generálporučík Radovan Procházka spolu se svým o čtyři roky starším bratrem vyrůstali v rodině velitele Hradní stráže T. G. Masaryka, ruského legionáře podplukovníka Vladimíra Procházky. Vojenské povolání otce tak trochu určilo i osud jeho druhorozeného syna Radovana.

Zpravodajcem už od jedenácti let

„Náš otec - voják nás s bratrem vychovával tak, abychom hned, jakmile dospějeme, jsme byli připraveni postavit se na obranu naší země,“ vzpomíná na dobu svého dětství generál Procházka. Bylo to v době, kdy se dostával k moci Adolf Hitler, proto své syny vedl k tomu, aby se uměli poradit v jakýchkoli nebezpečných situacích, a i přes jejich nízký věk je přirozeně zapojil i do zpravodajské práce.

„Vybavuji si, že už jako jedenáctiletý jsem vyrážel spolu s bratrem na kole po okupaci našeho pohraničí v roce 1938 do našeho pohraničí a naším úkolem bylo monitorovat okolí, jak se chová obyvatelstvo, jaké jsou tam německé jednotky, a podávat otci a zpravodajskému důstojníkovi z otcova pluku zprávy o tom, co se tam v této napjaté době děje. Jako kluci jsme byli totiž nenápadní a pro okolí to vypadalo, že vyrážíme na cyklistické výlety. Proto říkám, že moje zpravodajská činnost u mě začala už v jedenácti,“ usmívá se generál Procházka.

Rodina plukovníka Procházky byla i během války do zpravodajské činnosti plně zapojena. Všichni se také aktivně zapojili do květnového povstání v Praze. „Vůbec jsme s bratrem nepřemýšleli, že se nám může něco stát,“ vzpomíná na dny v pražských ulicích před koncem války Radovan Procházka a dodává, že otec je i tady využíval jako spojky.