Předmětné ustanovení bylo do návrhu zákona zavedeno zejména na základě připomínek ministerstev dopravy a průmyslu a obchodu a také krajů. Důvodem je, že mnohá území jsou blokována stavebními uzávěrami i více než 20 let, aniž by byly činěny kroky k odblokování těchto území, tedy k vydání nové územně plánovací dokumentace. To se týká i blokování významných infrastrukturálních staveb mezinárodního významu, jako příklad lze uvést dlouhodobé blokování dálnice D3 obcí Tisem ve Středočeském kraji právě formou stavební uzávěry vydané podle zákona z roku 1976. Tuto úpravu navíc podpořila i řada právníků a mnozí členové Legislativní rady vlády, protože stavební uzávěry znamenají výrazné omezení vlastnictví a takto dlouhé omezení je nepřípustné.

Ministerstvo v této věci žádnou nápravu neplánuje, protože tato úprava byla do nového stavebního zákona včleněna se zřejmým úmyslem odstranění dlouhodobé a v mnoha případech zcela nevhodné blokace území. Má-li Praha na svém území předmětné stavební uzávěry, které jsou platné tedy již téměř 15 let, případně i více, pak je s podivem, že dosud nedošlo k prověření předmětného území a naplnění účelu, za kterým byly tyto uzávěry vydány. Novou územně plánovací dokumentací se v tomto kontextu nemyslí pouze zcela nový územní plán, ale také změna stávajícího územního plánu, kterým Praha disponuje a ročně provádí desítky jeho dílčích změn. Přitom kroky směřující naplnění účelu předmětných stavebních uzávěr, tedy rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace či její změny a její následné vydání, náleží do samostatné působnosti zastupitelstva hlavního města Praha.