Případ V. I. proti Moldavsku se týkal patnáctiletého chlapce s mírným intelektovým postižením, který byl proti své vůli na několik měsíců umístěn do psychiatrické nemocnice a podroben medikamentózní psychiatrické léčbě. Štrasburský soud zde konstatoval porušení několika ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Poukázal zejména na to, že moldavské právo nezakotvuje žádné záruky v případě konfliktu zájmů mezi dítětem a jeho zákonným zástupcem při nedobrovolném umístění dítěte na psychiatrii a jeho podrobení nedobrovolné léčbě. Aktuální mezinárodní standardy přitom doporučují zavedení konzultačního mechanismu, který umožní zapojení dítěte do rozhodovacího procesu a zohlednění jeho názorů.