Rádi bychom totiž uvedli na pravou míru toto tvrzení, které je dle našeho názoru zcela zavádějící a nevychází ze skutečného stavu věcí. S místní příslušností exekutorů, v našich podmínkách známé také jako teritorialita, mají v zemích Evropské unie své zkušenosti, na rozdíl od České republiky. To je neoddiskutovatelné. Ovšem právě díky těmto zkušenostem, které jsou v mnoha státech negativní, není tento systém v žádném případě současným evropským trendem a není pravda, že by měl silnou pozici.

„Ten trend je v mnoha státech Evropské unie zcela opačný, než jak se ve zprávě Exekutorské komory uvádí. Zkušenosti, které s teritorialitou různé státy učinily, je vedou k upouštění od ní a návrat k celostátní příslušnosti, nebo alespoň příslušnosti k větším územním celkům. Tak například dne 30. září 2013 přešlo Portugalsko z původního systému okresní příslušnosti k příslušnosti celostátní, nejaktuálnějším případem je pak Francie, která otevřela „soutěž mezi exekutory“, tedy zavedla v tomto směru volný trh, protože to věřiteli přináší možnost vybrat si nejefektivnějšího exekutora,“ uvádí příklady jeden ze zástupců Exekutorů za spravedlivé exekuce JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. Zároveň dodává: „Takových případů je ale více. V Nizozemsku také měli dříve okresní příslušnost, ale přešli z ní na celostátní v roce 2000. V Polsku pak byla dokonce už v roce 1995 zrušena okresní příslušnost s tím, že věřitel má nyní možnost vybrat si kteréhokoli exekutora v Polsku a zvýšené náklady cestovného hradí věřitel. Podobný model je dnes vlastně zaveden i v České republice, kdy sice věřitel má možnost volby exekutora, avšak náklady cestovného přesahující stanovenou hranici hradí právě věřitel.“