„Tato rostlina je u nás geograficky nepůvodní, původem je ze západní části severní Ameriky. Nemá tady proto své přirozené nepřátele a snadno se šíří do vlhčích, chladnějších, ale slunných míst s kyprými půdami. Je invazní nejen pro nás, ale i pro evropské severské státy, jako Finsko, Švédsko, Norsko. Na seznamu invazivních druhů ji mají třeba i ve Švýcarsku,“ vysvětluje krajinná ekoložka Správy Národního parku Šumava Daniela Steinbachová.

Lupina je invazivní především díky tomu, že má obrovskou produkci semen s vysokou klíčivostí. Navíc semena dokážou v půdě dlouho čekat na vhodné podmínky – vyklíčí třeba i po deseti letech. Má ale i další vlastnosti typického invazivního druhu. Roste ve velkých trsech, v krátké době produkuje obrovské množství biomasy, díky množství listů a své velikosti. Vyrůstá také velmi brzy na jaře, takže ostatním rostlinám nedává moc šancí pro klíčení a následný růst. Uvádí se také, že vylučuje jedovaté alkaloidy, které nesvědčí ostatním druhům.

„Jedná se o bobovitou rostlinu a jako všechny bobovité je schopná přes hlízkové bakterie kořenovým systémem vázat vzdušný dusík. Takže se snadno uchytí na místech, která jsou mechanicky narušená, kde ještě není tolik živin. Dá se říci, že je to taková pionýrská rostlina obsazující místa po stavbách, podél cest, v kamení, písečné náplavy řek a potoků,“ doplňuje Daniela Steinbachová.