„Takovými druhy jsou například chřástal polní, bekasina otavní, linduška luční nebo bramborníček hnědý. To jsou ptáci, kteří se ještě před pár desítkami let vyskytovali běžně na mnohých místech Česka, jenže stále vyšší intenzita hospodaření na polích a loukách jim zmenšuje životní prostor. A tak přežívají v místech, kde jim ještě nějaký životní prostor zbývá, tedy i v chráněných oblastech jako je třeba Národní park Šumava,“ vysvětluje ornitolog Správy NP Šumava Aleš Vondrka.

Na druhé straně, některé ptačí druhy nám dokazují, že pokud se jim vytvoří prostor, který potřebují pro svůj život, jsou jejich populace schopny se vcelku úspěšně zvyšovat.

„Pozorujeme to třeba na sokolu stěhovavém, kdy v 80. letech nebylo potvrzeno žádné hnízdění. V současnosti je jen na Šumavě 8 hnízdících párů, které každoročně vyvádějí mladé. I populace tetřeva hlušce jde nahoru. V devadesátých letech jsme registrovali na území Šumavy jen zhruba 150 jedinců. Poslední společný monitoring z let 2016 a 2017 na území Šumavy a Bavorského lesa a okolí potvrdil, že se populace rozrostla na skoro 600 ptáků,“ říká Aleš Vondrka.

„Je to především díky tomu, že zde existují klidová území, do kterých návštěvníci mohou pouze po značených stezkách, že se tyto druhy pochopitelně neloví. A také se na takovém vývoji podílí i bezzásahovost na části území národního parku. Bohužel, ne všechny druhy mají takto pozitivní vývoj. Snižují se stavy tetřívka obecného, pro kterého se snažíme alespoň na některých místech obnovovat bezlesí. Ale to nestačí. Je také nutné, aby návštěvníci a fotografové dodržovali omezení, které mají chránit tento druh především v době toku, dále při vyvádění kuřat a zimování,“ dodává.