Originály slavných listů byly ze Státního oblastního archivu v Třeboni, kde jsou dnes trvale uloženy, zapůjčeny na výstavu mimo Jihočeský kraj vůbec poprvé.

Dopisy Perchty Lichtenštejnské z Rožmberka z druhé poloviny 15. století byly adresovány jejímu otci Oldřichovi II. z Rožmberka. Ten roku 1449 tehdy dvacetiletou Perchtu provdal za Jana z Lichtenštejna, moravského šlechtice z významného a bohatého rodu. Manželství však nebylo šťastné a právě dochované dopisy zachycují Perchtin nešťastný osud. Perchta si v nich stěžuje například na své bezútěšné postavení v rodině manžela a na špatné zacházení. V dopisech dokonce podezírá tchyni, manžela i jeho sestru, že ji chtějí ji otrávit. Mezi léty 1450 až 1470 napsala celkem 25 dopisů, které popisovaly její utrpení a otce v nich žádala o nápravu. Rozvod ve vysoce postavené aristokratické rodině však v té době nepřipadal v úvahu. Proto se byla Perchta nucena smířit se svým údělem. Svého muže nakonec přežila o tři roky, zemřela v roce 1476 ve Vídni, kde byla i pochována.

Ve druhé polovině 17. století objevil v rožmberském archivu Perchtiny dopisy barokní historik Bohuslav Balbín, který toužil odhalit v legendě o bílé paní, která se od nepaměti měla zjevovat na zámcích pánů z Rožmberka a z Jindřichova Hradce a ohlašovat tak osudy členů jejich rodů, skutečnou osobu. Perchta se svým smutným osudem k této legendě mimořádně hodila a Balbín se proto rozhodl ztotožnit právě ji s bílou paní. Určil dokonce její údajný portrét mezi obrazy v galerii jindřichohradeckého zámku.