Vodojem v Třebši na Královéhradecku je technickou památkou z období mezi světovými válkami, kterou projektoval Bohuslav Drahoš, specialista na vodohospodářské stavby z Vysokého Mýta, a vybudovala královéhradecká firma bratří Capoušků. Utilitární stavba nese prvky funkcionalismu i moderního klasicismu, dokládá, že i běžné vodohospodářské stavby představovaly důstojnou výzvu po architekty a projektanty.

Věžní hodiny na kostele sv. Jiljí v Markvarticích na Jičínsku pocházejí pravděpodobně z poloviny 19. století. Jejich pořízení zřejmě iniciovala obec, jako tomu bylo i jinde. Stroj hodin je osazen v patře věže kostela a ze tří stran a svrchu je kryt dřevěnou skříní. Zajímavostí hodinového stroje je užití málo rozšířeného kolíčkového klidového kroku Roberta de Sancerre. Hodinový stroj je již delší dobu nefunkční, znečištěn a napaden korozí. I tak je významným dokladem postupného vývoje hodinových strojů a hodinářského řemesla, jehož cílem bylo stále přesnější měření času. Ačkoli nebyl nalezen ani výrobní štítek, ani signatura, moly by být martinické hodiny dílem soboteckého hodináře Jana Prokeše (1818–1890), který v polovině 19. století na Sobotecku vybavoval mnohé kostelní věže hodinovými stroji, bohužel většina z nich již není dochována.

Nejstarší část klasicistní školy čp. 22 v Krčíně na Náchodsku navrhl významný pražský architekt Johann Philipp Joendl (1782–1870), který v té době pracoval pro Františka Josefa Dietrichsteina na úpravách novoměstského zámku. Podle jeho plánů stavbu s jednou třídou, dvěma světnicemi a příslušenstvím v letech 1823–1824 provedl náchodský stavitel Ignác Littloch. V zadní části pozemku bylo vybudováno hospodářské stavení s chlévem, stodůlkou a dřevníkem, které ovšem bylo odstraněno ještě před rozšířením školy v roce 1878. V té době totiž přestávala kapacita školy stačit a pro větší počet žáků bylo nutné přistavět další učebny. Současně bylo vybudováno i nové hospodářské stavení. Svému účelu sloužila škola až do roku 1892, kdy byla vybudována škola nová na Žižkově náměstí. Stará škola byla později přeměněna na obecní chudobinec a ještě později na byty.