Dům s číslem popisným 640 si nechal postavit Hans Passinger, jehož rodině patřil od roku 1875 takzvaný Kamenný mlýn v Olomouci na nynější třídě Svobody a mlýn ve Šternberku, který vlastnili už od druhé poloviny 18. století. Oba mlýny byly koncem 19. století přebudovány na parní.

Památková hodnota domu je především v zachované hmotě objektu, systému krovu, reprezentativní fasádě, která je nejbohatší ze všech původně navržených staveb, společné časti interiéru se zachovalými štuky, původní dlažbou včetně zábradlí a ve sklepních klenbách. Schodišťová hala zdobena světlými štuky, s plochými výstupky na zdech, profilovanými zrcadly, římsami a hladkými sloupovitými výstupky s ozdobnou hlavicí a spirálovitou patkou je zaklenuta neckovou klenbou. Dlažba na mezipodestách je tvořena trojbarevným patnácticentimetrovým čtvercovým florálním dekorem a schodiště je opatřeno dekorativním litinovým zábradlím, jehož první sloupek je prodloužen do výšky a tvoří dvouramenné osvětlení. Pozoruhodným, dnes již nepoužívaným prvkem zachovalého původního krovu je bedněný vyplechovaný žlab pro odvod dešťové vody, vedený prostorem půdy. V domě byly provedeny úpravy, které neznehodnocují objekt jako celek a mohou být pokládány za doklad vývoje obytné vily; v případě potřeby je možnost zpětného procesu. Dobře zachovalá neorokoková stavba nesoucí secesní prvky je hodnotným důkazem propojení historizujících směrů s tehdy moderními secesními trendy.

Jednotlivé vily navrhl přerovský rodák židovského původu Jakob Gartner (1861–1921), který se stal předním rakouským architektem a založil ve Vídni projekční kancelář. Stavební práce prováděl stavitel Johann Aulegk (1851–1919). Jde o projekty pro nejvýznamější podnikatele v různých historizujících stylech od gotiky přes renesanci až po rokoko. Každá stavba je jedinečná, ale v kontextu Vídeňské ulice tvoří směrem do parku jednotný celek a jsou v poměrně dobrém stavu.