Stěžovatel je cizinec s trvalým pobytem na území České republiky. Žádost stěžovatele o udělení státního občanství České republiky byla zamítnuta Ministerstvem vnitra z důvodu bezpečnosti státu podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství. Stěžovatel následně podal rozklad, který byl ministrem vnitra zamítnut. Poté se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou se domáhal zrušení těchto správních rozhodnutí a zároveň navrhl zrušení předmětného ustanovení zákona o státním občanství. K projednání návrhu na zrušení části zákona je příslušné plénum Ústavního soudu a proto mu jej III. senát projednávající ústavní stížnost postoupil. Stěžovatel především namítal, že vědomě v žádném případě bezpečnost státu nenarušuje, avšak nemá možnost se proti postupu podle napadeného ustanovení účinně bránit, neboť je opomíjeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. právo na informace, protože se se stanovisky Policie České republiky a zpravodajských služeb nemohl seznámit a nic proti nim uvést či namítnout. Zároveň se domníval, že je mu odepřena také soudní ochrana, protože podle § 26 zákona o státním občanství je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství v České republice vyloučeno z přezkoumání soudem.

Napadené ustanovení stanoví, že v případě, že v řízení vyjde na základě stanoviska policie nebo zpravodajské služby, které obsahuje utajované informace, najevo, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění se pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, přičemž tato stanoviska se nestávají součástí spisu.