Maryša otráví Vávru jedem nasypaným do kávy. Nebude mnoho diváků, kteří by zasedli do hlediště, aniž by tušili, jak příběh dívky provdané proti její vůli a dohnané k zoufalému činu dopadne. Kdyby šlo o detektivku, byla by tato všeobecná znalost spíše na škodu. Naštěstí existují příběhy, které stojí za to vyprávět vždy znovu a znovu. Také v naší inscenaci Maryša Vávru otráví. Ale jaká Maryša? A jakého Vávru?

Vrcholné dílo českého vesnického realismu, dnes nezpochybnitelná součást nejužšího kánonu naší dramatiky, vstoupilo do Národního divadla takříkajíc zadním vchodem, když mu tehdejší dramaturgie Ladislava Stroupežnického přiřkla roku 1894 premiéru v rámci odpoledních lidových představení. Od těch dob stanulo na prknech Národního divadla deset Maryš (naposledy v inscenaci J. A. Pitínského z roku 1999). Že soubor Činohry ND udělá vše pro to, aby ta jedenáctá byla důstojným a svátečním příspěvkem k domácí inscenační tradici, na to můžete vzít jed.