Díky tomuto nevšednímu zážitku pro jednoho diváka si může kdokoli projít centrum Prahy a nahlédnout ho tak, jak ho dosud nejspíš nikdy neviděl. Protože nemohou-li všichni diváci do divadla, může divadlo za nimi.

Princip hry je jednoduchý: Divák při zakoupení vstupenky zároveň sdělí své telefonní číslo. Následně v hodinu a den, které si určí výběrem své vstupenky, půjde naurčené místo na Kampě. Tam mu někdo zavolá a divák vyrazí naprocházku. Má před sebou asi tři kilometry chůze a sedmdesát minut času stráveného s neznámou osobou natelefonu. Ta si s ním bude povídat nejen o svém, ale i ojeho životě. Je jí totiž tři sta let, zažila kdeco, avšak začíná být ze svého věku unavená...

Možná tyto indicie někomu připomenou divadelní hru Karla Čapka, ostatně dramaturgyně Marta Ljubková k inscenaci říká: „Linka Makropulos je téměř nepřetržitý telefonní hovor, v němž je divák s někým, kdo ho trochu řídí a ukazuje mu Prahu jinak, než je běžné. Tím, že se divák stává prostředníkem inscenace, zjistí, že celý svět kolem něj se proměňuje v divadlo. Spojením s divadelní figurou zkrátka nevyhnutelně začne svět kolem vnímat jako divadelní představení. A přitom k tomu potřebuje stějně málo odvahy, jako když jindy vyrazí přímo do divadla.“

Ale možná někoho naláká prostá příležitost užít si pěkný výlet Prahou. Ať tak či tak, Národní divadlo je nyní svým divákům znovu blíž: divák totiž zažije něco, co je určeno pouze a výhradně jemu. Je to divadlo určené každému na míru podle jeho vkusu, protože záleží naodpovědích každého zvlášť. Záleží pouze natom, jak kdo bude chtít prožít společný čas s neznámou na telefonu. A tak neváhejte a spoluprožijte příběh nesmrtelné Emílie Marty. Zažijte divadlo naživo a maximálně osobně.