V Národním památníku na Vítkově mají návštěvníci až do konce roku 2015 možnost zhlédnout menší výstavu s názvem Ivan Medek. Nesmlouvavě přímý gentleman, představující tuto významnou osobnost ve fotografiích, doplněných několika osobními dokumenty a předměty. Otevřením výstavy Národní muzeum navazuje na další projekty, mapující význačné historické události a postavy 20. století.

Ivan Medek se narodil 13. června 1925 v Praze do významné české rodiny. Jeho otcem byl legionářský generál a spisovatel Rudolf Medek, jeho dědečkem impresionistický malíř Antonín Slavíček. Ivanův bratr Mikuláš Medek je známý jako jeden z nejpozoruhodnějších českých malířů dvacátého století. Přes svoji babičku Annu, rozenou Slavíčkovou, se později oba bratři stali nevlastními pravnuky prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. V roce 1929, když byly Ivanovi čtyři roky, se jeho otec Rudolf stal ředitelem nově vzniklého Památníku osvobození, umístěného v komplexu budov na úpatí Vítkova (dnešní Armádní muzeum Žižkov), kam se celá rodina přestěhovala do přiděleného služebního bytu. Výstava v Národním památníku na Vítkově se tak koná na místě, v jehož blízkosti se odehrávalo Medkovo dětství. „Národní muzeum v Národním památníku na Vítkově návštěvníkům dlouhodobě představuje prostřednictvím expozic a výstav významné události a osobnosti evropských dějin minulého století. Medkova rodina patří mezi ty, jejichž životní osudy byly úzce spojeny s dramatickými historickými událostmi Československa i počátkem samostatné České republiky. Výstava Ivana Medka tak doplňuje řadu předešlých projektů, mezi něž patřila i výstava Rudolf, Ivan a Mikuláš Medkovi, uspořádaná v roce 2010,“ dodává generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Ivan Medek – novinář, publicista, kritik, disident i prezidentův kancléř

Ivan Medek studoval na akademickém gymnáziu a poté na konzervatoři, kterou musel z politických důvodů v roce 1948 opustit. Pracoval jako hudební kritik, hudební organizátor pro dirigenta Václava Talicha, koncertní jednatel a dramaturg České filharmonie, publicista v Českém rozhlase a České televizi a redaktor v nakladatelství Supraphon. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 patřil mezi 17 zakládajících členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Pod tíhou perzekuce odešel v srpnu 1978 do exilu. Usadil se ve Vídni, kde se stal stálým spolupracovníkem rozhlasové stanice Hlasu Ameriky a později byl dopisovatelem dalších rozhlasových stanic – Rádia Svobodná Evropa, BBC, Deutsche Welle a Radio Vatikán. Od roku 1980 pracoval jako poradce u Amerického fondu pro československé uprchlíky v uprchlickém táboře Traiskirchen. Jeho Tisková služba poskytovala informace a dokumenty o situaci v Československu západním tiskovým agenturám, rozhlasu a exilovým institucím. Patřil mezi zakladatele Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, byl spolupracovníkem Committee for the Defence of the Unjustly Prosecuted (CDUP) – britského Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a úzce spolupracoval s laickým katolickým sdružením Opus bonum Anastáze Opaska.