Diana byla v římské mytologii ochránkyní žen a bohyní porodu. Rovněž také ochránkyní otroků. Interpretace jako bohyně lovu mohla vzniknout ztotožněním s řeckou Artemidou. Proto byla často zobrazována jako lovkyně s lukem a toulcem, doprovázená loveckým psem či srncem.

Originál sochy je připisován velkému mistrovi Leocharesovi ze 4. století před naším letopočtem, slavnému aténskému sochaři, jehož dílo je nám známé pouze ze starověkých literárních a epigrafických zdrojů. Tato hypotéza je založena na nápadných podobnostech Diany z Versailles a slavného Apolla Belvedera ve Vatikánu.

Kopii sochy z 2. století př.n.l. daroval papež Pavel IV. francouzkému králi Jindřichu II. (1556).Ta poté zdobila řadu královských rezidencí. V šestnáctém století se socha objevila v Jardin de la Reine v paláci Fontainebleau. V roce 1602 ji Jindřich IV přesunul do Louvru, kde byla vystavena v Síni starožitností. Za vlády Ludvíka XIV. byla poslána do paláce ve Versailles, kde byla vystavena v galerii Grande. Od roku 1798 se socha navrátila do Louvru. V moderní Evropě byla mnohokrát kopírována, odlévána a napodobována rytinami, keramikou a malými bronzy.