Diana byla v římské mytologii ochránkyní žen a bohyní porodu. Rovněž také ochránkyní otroků. Interpretace jako bohyně lovu mohla vzniknout ztotožněním s řeckou Artemidou. Proto byla často zobrazována jako lovkyně s lukem a toulcem, doprovázená loveckým psem či srncem.
Originál sochy je připisován velkému mistrovi Leocharesovi ze 4. století před naším letopočtem, slavnému aténskému sochaři, jehož dílo je nám známé pouze ze starověkých literárních a epigrafických zdrojů. Tato hypotéza je založena na nápadných podobnostech Diany z Versailles a slavného Apolla Belvedera ve Vatikánu.
Kopii sochy z 2. století př.n.l. daroval papež Pavel IV. francouzkému králi Jindřichu II. (1556).Ta poté zdobila řadu královských rezidencí. V šestnáctém století se socha objevila v Jardin de la Reine v paláci Fontainebleau. V roce 1602 ji Jindřich IV přesunul do Louvru, kde byla vystavena v Síni starožitností. Za vlády Ludvíka XIV. byla poslána do paláce ve Versailles, kde byla vystavena v galerii Grande. Od roku 1798 se socha navrátila do Louvru. V moderní Evropě byla mnohokrát kopírována, odlévána a napodobována rytinami, keramikou a malými bronzy.
V českých zemích se litinová kopie plastiky Diany z Versailles nachází v zahradách klasicistního zámku v Lázních Kynžvart. Přestavbu tohoto zámku patřící Metternichům navrhoval známý vídeňský architekt Pietro Nobile. Metternichové vlastnili i nedaleké plaské železárny, tudíž socha mohla být odlita i tam, avšak několik indicií svědčí spíše pro blanenskou uměleckou litinu. Není známo, že by se v Plasích odlévaly tyto monumentální antické sochy a po roce 1875 byl provoz železáren zcela zastaven, zatímco se v těchto letech Diana z Versailles stále nacházela v nabídkových katalozích salmovských železáren v Blansku. Také jméno architekta Pietra Nobileho by mohlo značit spolupráci s Blanskem.
V kynžvartském zámeckém parku se litinová plastika nachází v těsné blízkosti zámku u západního průčelí, kde ji hosté mohou obdivovat z hlavní pohledové osy zámeckého parku, který paří svou rozlohou mezi největší historické parky v Čechách.
Restaurování tohoto skvostu probíhá znovu po 26 letech v ateliéru restaurátora Jindřicha Kovaříka. Bude ošetřena proti následkům oxidace a dalších povětrnostních vlivů a navrácena do původní krásy. Na své místo bude vrácena na jaře 2021, kdy jí návštěvníci zámku Kynžvart a jeho přilehlého anglického parku budou moci znovu obdivovat.
Zámek Kynžvart patří mezi nejvýznamnější památky ve správě Národního památkového ústavu. Památkový areál patří se svými 245 hektary mezi největší v České republice a jeho část má statut národní kulturní památky. Je držitelem ceny Europa nostra. Nesmírně cenné jsou dochované sbírky po šlechtických majitelích. Nejznámějším představitelem je kníže Klement Václav Lothar Metternich-Winneburg, kancléř císařů Františka I. a Ferdinanda I. Kancléř na zámku založil jedno z prvních muzeí v Evropě. Dodnes na zámku můžeme obdivovat cenná umělecká díla Antonia Canovy, Bernarda Strigela, kolekce antických mincí, daguerrotypií, grafik a zbraní. Na zámku se nachází třetí největší egyptologická sbírka v České republice. Významná je v evropském kontextu kynžvartská knihovna se svoji sbírkou rukopisů (nejstarší dílo je z 8. století). Oblíbeným cílem návštěvníků je i kabinet kuriozit. Součástí sbírek je movitá národní kulturní památka tzv. Kynžvartská daguerrotypie, která je zapsána mezi movité památky UNESCO do registru Paměť světa. Od roku 2020 je zařazena na seznam Evropské dědictví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
