Zámořské objevy podpořily rozvoj mezinárodního obchodu, osvícená šlechta začala podnikat v různých odvětvích, jako například v průmyslu, zemědělství, sklářství, umění apod. Vzájemný export a import výsledných produktů po celém světě tak rozvíjel nejen rodové fideikomisy, ale i dobré diplomatické vztahy v rámci diplomatických misí, během kterých hrály zásadní úlohu tzv. diplomatické dary v podobě výtvarného či užitého umění.

V celé Evropě nastal velký boom sklářské výroby. Nejúspěšnějšími podnikateli na poli sklářské produkce se stali představitelé šlechtických rodin Schwarzenberků, Černínů, Harrachů a především Buquoyů.

Buquoyské podniky uspokojovaly zejména poptávku místního trhu, spolu s habsburskými zeměmi, ale jejich produkty často také putovaly do zahraničí, v jehož rámci dodávaly produkty do Německa, Belgie, Nizozemí, Dánska, Švédska, Itálie nebo do Ruska.

V centru pozornosti výstavy jsou tedy metamorfózy buquoyského skla v rozmezí 18. a 19. století a osobnosti z hraběcího rodu Buquoyů, které výrazným způsobem ovlivnily jeho podobu. Právě produkty z buquoyských skláren často doprovázely také vyslance, kteří zastupovali významné šlechtické dvory s důležitým diplomatickým posláním. Prostřednictvím těchto misí často docházelo ke spojení významných evropských rodů, naplnění tzv. sňatkové politiky a s tím spojené stabilizace vzájemných diplomatických vztahů.

Ústředními osobnostmi výstavy jsou - Jiří František Buquoy (1781 – 1851), který se svého dědictví a rozvoje odkazu svého strýce ujal již v roce 1805. Partnerkou v životě i v podnikání se mu stala jeho žena Marie Gabriela Buquoyová, roz. hraběnka Rottenhanová (1784 – 1863), která se jako nadaná diletantská umělkyně postarala o design a z hlediska managementu zajistila konkurenceschopnost buquoského skla doma i v zahraničí.