Křivatec český pravý je životu na vřesovišti skvěle přizpůsoben. Své listy ze země vystrkuje již na podzim a do cibulí pod zemí shromažďuje podzimní vláhu. „Není divu, že pak má náskok. Jeho žluté, hvězdičky připomínající, květy v některých letech najdeme již v únoru. Letošní zima byla neobvyklá a na vyhřátých místech křivatec kvetl již v lednu,“ upozorňuje botanik jihomoravského muzea Radomír Němec. Vpád chladného vzduchu a sníh v únoru však jeho kvetení zastavil. Nyní se na vřesoviště opět vrací.

Březen bývá obvyklá doba kvetení této, v mnoha ohledech podivuhodné, rostliny. „Tajemná je třeba tím, že i přesto, že kvete, netvoří semena. Šíří se pouze podzemními cibulemi, což je pomalé. Po tisíce let tak roste prakticky na stále stejných místech. Protože zároveň nesnáší zastínění, můžeme usuzovat, že lokality, na kterých roste, nebyly od poslední doby ledové pokryty souvislým lesem,“ vysvětluje Němec.

Křivatec český pravý roste jen ve střední Evropě a právě na Znojemsku v největších počtech. Potěšit se s ním můžeme v pásu někdejších pastvin táhnoucích se od Konic přes Havranické vřesoviště po Hnanice a dále do Rakouska. Roste ale i na dalších místech v regionu. Vyhledává mělkou půdu kolem skalních výchozů.