„V současnosti využíváme v terénu více fotopastí než tomu bylo, dejme tomu, před deseti lety a díky tomu máme více hmatatelných dokladů o výskytu vlka. Zatím rozhodně nelze hovořit o smečce či dokonce nějaké stabilní populaci, ani rozmnožování nebylo potvrzeno nicméně, zdá se, že jejich přítomnost je stále častější,“ vysvětluje zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka.

„Vlci dokážou za den ujít desítky kilometrů. Je tedy možné, že stejný jedinec prošel za dva nebo tři dny kolem několika fotopastí od sebe vzdálených více než 100 kilometrů. Spolehlivě tak můžeme tvrdit, že se na Šumavě pohybuje maximálně několik jedinců vlka,“ dodává Luděk Bufka.

S největší pravděpodobností se jedná o zvířata původem z tzv. evropské nížinné populace, která se z Pobaltí a východní Evropy již v minulosti rozšířila do Polska, severního a východního Německa, a odtud dál migrují vlci na jih a západ. Jejich rozšiřování jen potvrzuje zlepšování stavu ochrany přírody a to nejen v chráněných územích.