Senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu rozhodl dne 27. 6. 2018 v právní věci žalobce JUDr. Josefa Monsporta, jako správce konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM, a. s. proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Svatopluk o vyklizení nemovitostí, konkrétně bytových domů v obci Horoměřice tak, že rozsudkem změnil dřívější rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015 a Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015 ve výrocích o věci samé a uložil Stavebnímu bytovému družstvu Svatopluk do 1 měsíce od nabytí právní moci tohoto rozsudku Nejvyššího soudu vyklidit a jako vyklizené předat konkursnímu správci celkem 8 bytových domů v katastrálním území Horoměřice (Středočeský kraj). Ve zbývajícím rozsahu, ve výrocích o nákladech řízení, Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015 a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud pokládal za podstatné, že podle pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu o vylučovací žalobě z října 2008 těchto 8 bytových domů zůstalo (na rozdíl od 12 dalších bytových domů) v konkursní podstatě jako majetek úpadce (jímž byly už v době, kdy bytové družstvo investovalo do jejich dostavby). Zamítnutí žaloby o vyklizení by tedy znamenalo pouze to, že bytové domy a pozemky náležící do konkursní podstaty by byly obtížněji zpeněžitelné, ke škodě konkursních věřitelů. Přitom je zřejmé, že by bytové družstvo ani osoby užívající byty v jeho bytových domech na základě nájemních smluv, jež jsou absolutně neplatné, neboť bytové družstvo je s těmito osobami uzavřelo po téměř dvou letech od podání žaloby o vyklizení bez souhlasu správce konkursní podstaty úpadce, nebyli proti vyklizení nemovitostí chráněni ani ve vztahu k případnému novému nabyvateli bytových domů z konkursní podstaty úpadce. Zamítnutí žaloby o vyklizení bytových domů, jejichž zpeněžení nic nebrání, by tedy nebylo spravedlivým a ani rozumným řešením celé situace.