V období leden až říjen její lékaři předepsali svým pacientům celkem 475 547 balení antibiotik. A to je o patnáct procent nebo o 83 354 balení méně než ve stejném období minulého roku. Například v roce 2013 lékaři předepsali ve stejném období celkem 593 279 balení antibiotik.
„Na naše lékaře apelujeme, aby antibiotika předepisovali skutečně jenom těm pacientům, kteří je opravdu potřebují a zároveň aby pokud možno nepředepisovali širokospektrální přípravky. To samé vysvětlujeme našim klientům – že s virózou jim antibiotika nijak nepomůžou,“ vysvětluje Radovan Kouřil, generální ředitel Oborové zdravotní pojišťovny.
„Vedle našeho apelu na lékaře určitě pomáhají také osvětové programy Státního zdravotního ústavu, Ministerstva zdravotnictví, Světové zdravotnické organizace a dalších institucí, které na zvyšující se odolnost vůči antibiotikům v poslední době stále intenzivněji upozorňují. Pokud se trend ve snižování počtu předepisovaných antibiotik potvrdí dlouhodobě, bude to velmi povzbuzující zpráva,“ dodává Jitka Vojtová, zdravotní ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny.
Podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí každý rok v Evropě zemře následkem bakteriálních infekcí, které jsou odolné vůči léčbě antibiotiky, na 33 000 lidí. A jejich počet v čase stoupá. Zvyšující se odolnost bakterií vůči antibiotikům je závažným důsledkem jejich nadužívání, případně užívání v rozporu s doporučením lékaře.
Nejtypičtějším příkladem je bakterie zlatého stafylokoka. Ve čtyřicátých letech minulého století bylo možné infekce jí způsobené snadno léčit úplně první penicilinovou terapií. Ostatně Alexander Fleming objevil účinnost penicilinu právě na Petriho miskách, kde kultivoval zlatého stafylokoka. Už v šedesátých letech byly čtyři z pěti infekcí zlatým stafylokokem neléčitelné původní látkou a dnes už na některé kmeny této bakterie účinkuje jen kombinace několika antibiotik poslední řady.
Jak vzniká odolnost proti antibiotikům?
„Zjednodušeně – prakticky každý zdravý člověk má v těle i ty bakterie, které mohou způsobit vážné onemocnění. Organismus je ale dokáže sám udržet na uzdě, tedy jen v malém počtu, kdy nejsou nebezpečné. Teprve pokud se přemnoží nebo se vyskytnou na špatném místě, je potřeba pomoc antibiotik. Problém je v tom, že se prakticky vždy najde mizivé procento bakterií, které nasazení antibiotik přežijí, protože jsou díky náhodným mutacím vůči nim odolnější. A pak z těchto odolnějších bakterií vyroste jejich další populace, která se tím pádem vyznačuje vyšší odolností vůči původně použitému antibiotiku. Mluvíme pak o rezistenci na antibiotika. Proto je nesmysl nasazovat antibiotika „preventivně“ u jinak zdravých lidí, kteří onemocní běžným virovým onemocněním, jež antibiotika samozřejmě nijak neléčí a jejich nasazení může pouze způsobit další evoluční selekci na odolnější bakterie,“ vysvětluje Jitka Vojtová. „Jsou ale samozřejmě situace, kdy se i běžná viróza může zkomplikovat takzvanou bakteriální superinfekcí nebo kdy jde o pacienta s tolika přidruženými chorobami, že se lékař komplikací obává, a pak léčbu antibiotiky zahájí.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
