Rodiče desetileté dívky se rozvedli a ona žije s matkou ve vzdáleném městě. Matka jí bránila vídat se s otcem, natož aby mohla navštěvovat babičku v Brně. Ta jí chtěla alespoň jednou za čas vidět, proto se nevzdala a obrátila se na orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten se podle ní původně nesnažil najít smírné řešení a dohodu mezi rodiči, natož aby řešil návštěvy vnučky u babičky. Odkázal ji pouze na soud.

Babička se proto obrátila na veřejnou ochránkyni práv a namítala, že dítě přece má právo vídat se i s prarodiči a že matka nemůže dítě odtahovat od zbytku rodiny.

Ochránkyně věc prověřila a vytkla úřadu, že se nedostatečně snažil dosáhnout v zájmu dítěte o dohodu mezi rodiči, ani o dohodu ohledně styku dívky s babičkou. Soudní rozhodnutí by mělo přijít až tehdy, pokud by se vztahy nepodařilo zlepšit mimosoudně, pokud by matka i nadále odmítala kontakt vnučky s babičkou.