Ani ne patnáctiletý stěžovatel měl navázat kontakt s jedenáctiletou dívkou, kterou údajně přiměl k výrobě dětské pornografie. Tato kauza byla odložena, protože nebyla stěžovateli prokázána. Zjistilo se však, že stěžovatel nejméně čtyřikrát rozeslal videa s dětskou pornografií přes sociální sítě Snapchat a Instagram. Právě pro toto jednání se s ním vedlo řízení ve věcech dětí mladších patnácti let.  Policejní orgán uzavřel, že toto protiprávní jednání je činem jinak trestným (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku) a že ho spáchal právě stěžovatel. Protože nebyl v době činu trestně odpovědný (později během řízení dosáhl patnácti let), byla mu ustanovena právní zástupkyně. Té však policie neumožnila, aby nahlédla do spisu a aby se účastnila podání vysvětlení rodiči stěžovatele. Policejní orgán prověřování stěžovatele ukončil tak, že věc v červenci 2025 odložil, neboť trestní stíhání proti osobám mladším patnácti let je nepřípustné. Stejného dne policejní orgán vyrozuměl právní zástupkyni o možnosti nahlédnout do spisu. Okresní státní zastupitelství nepodalo návrh na uložení opatření. Přestože byl čin jinak trestný závažný, řízení splnilo svůj účel – stěžovatel v následujících dvou letech od spáchání činu jinak trestného nebyl prověřován pro jinou trestní kauzu. Stěžovatel ještě před uzavřením celé záležitosti nesouhlasil s postupem policie, která neumožnila právní zástupkyni nahlédnout do spisu a účastnit se podání vysvětlení rodičů. U okresního a následně ani krajského státního zastupitelství však se svými námitkami neuspěl. 

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasil s postupem policejního orgánu a závěry obou státních zastupitelství. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže podle něj jasně říká, že právní zástupce dítěte mladšího patnácti let je oprávněn nahlížet do spisu ve stejném rozsahu jako obhájce mladistvého, a to již v objasňovací fázi. Pokud orgány veřejné moci znemožní právní zástupkyni stěžovatele nahlédnout do spisu, stěžovatel nemůže účinně hájit svá práva. Dále se domníval, že se jeho právní zástupkyně mohla zúčastnit všech úkonů, lhostejno, zda je dítě mladší patnácti let při jejich provádění přítomno, či nikoli – tedy i podání vysvětlení jeho rodiči. 

Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnost zamítl. Ústavní soud se v posuzovaném případě poprvé komplexněji vyjádřil k právům dětí, které jsou z důvodu věku trestně neodpovědné a které spáchaly tzv. čin jinak trestný. Vysvětlil ústavněprávní význam řízení ve věcech dětí mladších patnácti let o činech jinak trestných i význam právního zastoupení trestně neodpovědných dětí včetně práva právního zástupce nahlížet do spisu a účastnit se úkonů, jejichž výsledek lze užít jako důkaz v řízení před soudem pro mládež. Přestože Ústavní soud stěžovatelově argumentaci nevyhověl, vyslovil závěry závazné do budoucna.

Ústavní soud se ztotožňuje s vnímáním „spravedlnosti vstřícné k dětem“, která zaručuje respektování a účinné uplatňování všech práv dětí na nejvyšší dosažitelné úrovni, s náležitým přihlédnutím k úrovni zralosti a chápání dítěte a okolnostem případu. Děti, které nedosáhly věku patnácti let, nejsou podle české úpravy trestně odpovědné. Pokud se trestně neodpovědné děti dopustí protiprávního jednání, které by u jiných osob bylo trestné, nejde o trestný čin, ale o čin jinak trestný. Takový čin orgány veřejné moci neřeší v trestním řízení, ale v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.