Veřejný ochránce práv se v šetření zaměřil na průběh soudního řízení z hlediska jeho plynulosti. Zjišťuje, jestli v řízení nedocházelo k průtahům, a co je případně způsobilo. Zvlášť ho zajímají především příčiny systémového charakteru, které mohly vést k tomu, že verdikt padl až čtrnáct let po samotné nehodě. Evropský dvůr pro lidská práva (ESLP) přitom jen zcela výjimečně označí za přiměřená trestní řízení delší než pět let. Do takto dlouhých řízení započítává zpravidla i fázi vyšetřování a řízení o dovolání u Nejvyššího soudu.

Působnost ombudsmana se vztahuje výhradně na výkon státní správy soudů. Nemůže tedy nijak hodnotit samotnou rozhodovací činnost soudu, ani se vyjadřovat například k tomu, jak postupovala veřejná obžaloba, jak soud vedl dokazování, jaké předvolal svědky, jaké oslovil znalce a jak vyhodnotil jejich závěry nebo jak věc posoudil a rozhodl, případně jak věc posoudil odvolací soud.