Rozmach sdíleného ubytování nepříznivě zasáhl především obyvatele centra Prahy a dalších měst, kde byty místo dlouhodobých nájemníků nebo vlastníků obývají turisté přicházející jen na několik dní. Využívání prostor určených pro trvalé bydlení jako „hotelových pokojů“ je přitom problematické nejen pro sousedy, ale také z pohledu předpisů: „Na ubytovací služby se například vztahují přísnější pravidla v oblasti požární ochrany. Z hlediska živnostenského zákona se zase mohou majitelé dopouštět nedovoleného podnikání, pokud za sdílené bydlení skrývají soustavnou komerční činnost. A problém je tady i z pohledu stavebního zákona, protože využívat místa určená k trvalému bydlení na krátkodobé pronájmy hotelového typu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím dané stavby, je nezákonné.“ upozornil ombudsman Stanislav Křeček.

Ve svém šetření se zaměřil právě na oblast stavebních předpisů. Zajímal ho postup Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a jeho metodické vedení stavebních úřadů. Aktuální vydání metodiky vítá jako krok k nastavení jasných pravidel pro dosud živelně se vyvíjející oblast sdíleného ubytování. „Jsem rád, že Ministerstvo pro místní rozvoj podrobně a prakticky popsalo, jak mají stavební úřady postupovat,“ dodal ombudsman.