Ve zprávě vycházel ombudsman z kvalifikovaných odhadů počtu romských žáků v předškolním, školním a středním vzdělávání, které každoročně provádí Ministerstvo školství. Podle nich se podíl romských žáků na základních školách dlouhodobě pohybuje kolem 3,6 %. Z romských žáků se pak v loňském školním roce 11,7 % vzdělávalo podle takzvaného Rámcového programu pro základní vzdělávání se sníženými výstupy ze vzdělávání z důvodu lehkého mentálního postižení (RVP ZV UV). A tři čtvrtiny z nich (přesně 75,7 %) byly ve třídách určených pro děti se speciálně vzdělávacími potřebami. Tyto děti se tedy vzdělávaly odděleně od svých vrstevníků na základních školách. Pro porovnání, z neromských žáků se podle RVP ZV UV učí pouze 1,3 % dětí, tedy téměř desetkrát menší podíl než je tomu u romských žáků.

Na kulatém stole pořádaném veřejným ochráncem práv vloni na podzim zástupci nevládních organizací uváděli, že školská poradenská zařízení podle nich často nepoznají rozdíl mezi lehkým mentálním postižením a sociálním znevýhodněním. Nevhodná diagnostika přitom může vést právě k tomu, že se projevy obtížného sociálního zázemí romských dětí mohou mylně interpretovat jako mentální postižení. To má zásadní vliv nejen na vzdělávání těchto dětí, ale především na jejich budoucí pracovní uplatnění a další život.