Na ombudsmana se postupně obrátily tři stěžovatelky, které pracovaly na několika českých ministerstvech. Jejich místa úřady zrušily jako neobsazená v době, kdy do práce kvůli péči o děti nechodily. Kromě toho, zda se stěžovatelky staly obětí diskriminace, zjišťoval ombudsman také, jestli nedochází k systematickému znevýhodnění státních zaměstnanců na mateřské a rodičovské dovolené.

V případě první stěžovatelky se nepodařilo prokázat, že by zrušení jejího služebního místa souviselo s jejím rodičovstvím. Stěžovatelka sice uvedla skutečnosti nasvědčující tomu, že k diskriminaci dojít mohlo, ombudsman však nemohl tyto informace ověřit a odkázal proto stěžovatelku do soudního řízení: „Pokud by se stěžovatelce podařilo tyto skutečnosti prokázat u soudu prostřednictvím svědeckých výpovědí, mohl by soud uzavřít, že zrušení stěžovatelčina místa souviselo s jejím odchodem na mateřskou dovolenou a stěžovatelka se stala obětí diskriminace,“ uzavírá ve zprávě o šetření ombudsman.

Na základě shromážděných podkladů dospěl ombudsman k závěru, že praxe, kdy byla na základě systemizace (proces stanovení počtu služebních míst) na rok 2019 na služebních úřadech rušena primárně neobsazená místa, přičemž jako neobsazená se počítala také místa zaměstnanců čerpajících mateřskou a rodičovskou dovolenou, byla nepřímo diskriminační vůči státním zaměstnancům v souvislosti s jejich rodičovstvím. Diskriminaci v tomto smyslu potvrdilo šetření u druhé ze stěžovatelek, zaměstnankyně Ministerstva vnitra. Ombudsman navíc v rámci šetření získal indicie, že k této praxi docházelo i na jiných ministerstvech.