Žena se opakovaně obrátila na oblastní inspektorát práce (OIP), ale jeho kontroly problémy nevyřešily. Ombudsmanka ve svém šetření konstatovala několik pochybení, kterých se inspektorát dopustil. Především nekonstatoval porušení zákoníku práce v situaci, kdy zaměstnavatel ženě prokazatelně přiděloval práci v době její pracovní neschopnosti.

Žena pracovala před odchodem na mateřskou dovolenou ve firmě jako vedoucí právního oddělení. Ještě před návratem z rodičovské dovolené jí zaměstnavatel přidělil náročný úkol, který přitom mohl přidělit jinému zaměstnanci. Po návratu z rodičovské dovolené jí začal nový nadřízený zahlcovat náročnými úkoly, které se někdy ani netýkaly jejího pracovního zařazení, nebo jí vytýkal formality.

Během pracovní neschopnosti, kdy měla od lékaře nařízený klid na lůžku, jí zaměstnavatel dále zadával pracovní úkoly. Žena považovala jednání svého nadřízeného za šikanu, jejímž cílem měl být její odchod ze zaměstnání. Podobné praxe se dle stěžovatelky zaměstnavatel dopouštěl také vůči dalším ženám po návratu z rodičovské dovolené.