Žízeň je nouzové znamení

V létě se nám to jeví přirozené. Díky teplému počasí dostáváme rychle žízeň, a tak tělo doplňujeme tekutinami automaticky. V ostatních měsících si ale ne každý z nás dává pozor na to, kdy naposledy vypil dostatečné množství vody. Často čekáme, až se dostaví onen pocit, kdy po nápoji přímo prahneme. Měli bychom si však uvědomit, že pocit žízně je reakcí, která přichází až v momentě, kdy už je tělo na dně svých zásob vody. Někdy se stává, že náš organismus nepracuje správně, tudíž signál o dehydrataci nám odešle mnohem později, než by měl. Například lidé ve vyšším věku nebo sportovci jsou nejvíce ohroženi možným výskytem selhání tzv. „oznamovacího mechanismu“ a měli by pít téměř podle přesného časového harmonogramu. Voda totiž v našem těle zajišťuje opravdu velké množství nezbytných funkcí.

Voda a zažívání

Kupříkladu trpíte-li zácpou, nemusí být její příčinou nízký příjem vlákniny, jak je vždy nasnadě. Správná funkce střev je totiž na dostatečném množství tekutin závislá. A některé zdroje vlákniny navíc vodu potřebují k tomu, aby mohly působit podle našeho přání – nabýt objemu v trávicím traktu a následně usnadnit vylučování. (Pozn.: Jedná se o ty rozpustné, které obsahuje třeba ovoce, oves, zelenina či některé druhy luštěnin.)

Trápí-li vás dále např. zápach z úst, viníkem může být opět dehydratace. V momentě, kdy jste žízniví, máte v ústech totiž daleko méně slin, jež obyčejně pomáhají zbavovat se bakterií a zbytků jídla okupujících ústní dutinu. A protože se bakterie živí pozůstatky potravy, čímž se zvětšují, mohou vaše rty vydávat po otevření poněkud nelibé čichové vjemy.