Oprávnění k poskytování sociálních služeb

Oprávněním umožňující poskytování sociálních služeb je registrace (ZDE) dané sociální služby na příslušném krajském úřadu. Tuto registraci uděluje vždy místně příslušný krajský úřad (podle místa sídla dané organizace) v přenesené působnosti (výkon státní správy – za Ministerstvo práce a sociálních věcí). Sociální službu může poskytovat kdokoliv, kdo splní příslušné povinnosti dané zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Dostupnost služeb lze ověřit buď v registru poskytovatelů (vede MPSV - více ZDE) nebo v krajském Katalogu sociálních služeb Libereckého kraje (ZDE).

Financování sociálních služeb

Liberecký kraj (stejně jako ostatní kraje v České republice) zřizuje a spravuje tzv. základní síť sociálních služeb (ZDE). Kraj ve spolupráci s obcemi koordinuje proces plánování služeb na svém území, tzn., vytváří seznam či databázi služeb (základní síť), které mohou být financovány z veřejných financí, tzn. rozpočtu krajů a obcí. Základní síť je nejenom seznam služeb, ale i dokumentem, který stanovuje počty financovaných lůžek a úvazků nutných k zajištění péče. Výše uvedené platí vždy ve vztahu k dostupným finančním prostředkům (objem finančních prostředků se každoročně zvyšuje). Při zařazování do základní sítě, kraj nerozlišuje právní formu zřizovatele, tzn., v základní síti jsou, jak organizace zřizované Libereckým krajem (příspěvkové organizace kraje), tak i organizace zřizované obcemi, církvemi, spolky či obchodními společnostmi.

Liberecký kraj zřizuje celkem 18 příspěvkových organizací (více ZDE) za účelem zajištění sociálních služeb, a to na území celého kraje.

Zajištění potřebné péče

Primárním úkolem sociálních služeb je poskytnout radu, pomoc a podporu ve chvílích, kdy již potřebné osobě nemůže pomoci ani rodina či společnost, či je tato pomoc nedostatečná/nedostupná. Sociální služby také nelze vztáhnout pouze na služby pro seniory. V současné době existuje přes třicet druhů sociálních služeb, které dokáží reagovat na celé spektrum potřeb. Existují sociální služby pro děti, mladé, dospělé, seniory, smyslově, fyzicky, duševně handicapované, atd. Rozlišujeme také služby na ty, které za osobou dorazí domu (terénní – např. pečovatelská služba), na služby ambulantní (osoba dochází – např. denní stacionář) či služby, které se stávají domovem potřebných osob (pobytové služby – např. domovy pro seniory nebo chráněná bydlení).