Zástupci několika desítek samospráv a dalších organizací převážně z Moravy vyslechli příspěvek Miroslava Vrby, předsedy dozorčí rady Asociace energetických manažerů, k faktorům ovlivňujícím cenu energií. Někdejší předseda Energetického komitétu České republiky World Energy Council a přední expert v oblasti energetiky zmínil dvě kategorie jevů, promítajících se do cenového vývoje dodávek pro konečné zákazníky. Na jedné straně stojí tzv. kritické nejistoty, které jsou „noční můrou při odhadování cenového vývoje“ (legislativní a regulační nejistoty nebo např. aktuální otázka skladování elektřiny atd.), na druhé straně tzv. akční priority, které „nutí lidi z oboru odcházet z kanceláří dlouho po konci pracovní doby“, zejména vývoj ceny komodit uhlí, plynu, ropy a emisních povolenek.

O své zkušenosti se správným načasováním nákupu energií na komoditní burze se podělila ředitelka Energetické agentury Zlínského kraje (EZAK) Miroslava Knotková. Agentura vznikla v roce 2006 na podporu zvyšování účinnosti, efektivnosti a soběstačnosti ve využívání zdrojů energie a její služby jsou zaměřeny na bezplatné poradenství organizacím kraje, městům, obcím a dalším subjektům ve Zlínském kraji. „Na Českomoravské komoditní burze nakupujeme od roku 2010 a s tímto druhem nákupu jsme zcela spokojeni,“ poznamenala. Zdůraznila přitom, že trh komoditní burzy dává veřejné správě řadu možností (rychlost a flexibilita nákupu), současně ale od ní vyžaduje aktivní přístup a správné načasování celého procesu. Příkladem podle ní je nákup elektřiny a plynu Zlínským krajem v letošním roce, kdy se v součinnosti s dohodcem podařilo zachytit aktuálně nízké ceny z počátku roku.

Zkušenost České Vsi, která nakupuje elektřinu a plyn na ČMKB spolu s městy Šumperk, Jeseník a Mohelnice, představil starosta obce Petr Mudra. Díky rozumné centralizaci se těmto samosprávám podařilo stlačit dodavatelské marže a za léta společných nákupů ušetřit miliony korun. „Spojení se Šumperkem, Jeseníkem a Mohelnicí se nám osvědčilo,“ uvedl. Poukázal ale i na úskalí přílišné centralizace, kdy se ve snaze zvýšit objem poptávky ke společnému nákupu spojili navíc s jedním krajským městem. Nákup byl ale příliš zdlouhavý a administrativní náročnost vzrostla. Při následujícím nákupu už se moravské samosprávy vrátily zpět k osvědčenému modelu.