„Podobný pohled se lidem nenaskytl možná několik posledních tisíc let,“ říká Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. Zubři byli v přírodě vyhubeni až počátkem dvacátého století, pratuři o tři sta let dříve a koně zřejmě již před mnoha sty lety a možná i tisícovkou let. Jejich poslední populace však přežívaly na různých místech, takže v jedné lokalitě se neměly možnost potkat několik tisíciletí.

„V bývalém vojenském prostoru Milovice se velcí kopytníci budou vyskytovat na dvou pastvinách vzdálených přes čtyři kilometry. Zubři a pratuři jsou totiž příbuzné druhy a jejich soužití zatím není vyzkoušeno, ani jedna z pastvin navíc není pro dvě stáda velkých turů dostatečně velká,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Zatímco divocí koně a zpětně šlechtění pratuři se nacházejí na čtyřicetihektarové pastvině v sousedství města Milovice, zubři dnes začnou zabydlovat aklimatizační ohradu v lokalitě Traviny nedaleko Benátek nad Jizerou, kde budou mít po karanténě k dispozici pastvinu o rozloze zhruba sto dvaceti hektarů.  

Skupina sedmi samic přijede ze tří polských rezervací Pszczyna, Niepołomice a Kiermusy. Nejstaršímu zvířeti je sedm let, nejmladšímu dva roky. Transport měl na pastvinu původně dorazit v pondělí, kvůli administrativním potížím na polské straně nakonec přijede v neděli kolem 13. hodiny. Půjde o nejnáročnější dovoz zvířat do přírodní rezervace. Zubři jsou zvířata velmi plachá, přepravují se ve speciálních bednách, přesto je pro ně cesta velkým rizikem a výjimkou při podobných transportech nejsou ani úhyny zvířat v důsledku stresu.  

Býk za samicemi přijede s několikadenním zpožděním. Původně vybraný samec totiž neprošel přísnými veterinárními testy.   

Zubři patří v České republice k původním živočišným druhům. Na území současného Středočeského kraje se přitom dochovaly jedny z posledních archeologických dokladů o jejich výskytu. Nálezy z Libice nad Cidlinou na Nymbursku je dokládají ještě v 10. století. Na území dnešní České republiky žili zřejmě až do 14. století. V šestnáctém století se pak arcikníže Ferdinanda Tyrolský pokusil zubry vrátit do lesů na Brandýsku a později i na Křivoklátsku.