„Jde o nejsložitější součást tokamaku, při jejímž vývoji museli ruští vědci použít velmi přesné výpočty a originální technická řešení. Kromě požadavků na spolehlivost a bezpečnost bylo důležité zajištění rovněž velké rozměrové přesnosti kvůli tomu, jak extrémní budou provozní podmínky divertoru,“ uvedl náměstek generálního ředitele ústavu NIIEFA Igor Rodin.

Doručená středová část divertoru bude nyní namontována do bloku divertoru a projde sérií zkoušek. Po potvrzení požadovaných parametrů bude v roce 2022 zahájena sériová výroba tohoto dílu. Ústav NIIEFA celkem vyrobí 54 středových částí divertoru a čtyři náhradní. Dodávky budou dokončeny v roce 2027.

Divertor se nachází ve spodní části vakuové nádoby tokamaku a jeho účelem je odvod výkonu reaktoru a udržování čistoty plazmatu. Pokud se kvůli působení plazmatu uvolní nějaké částice z primární stěny, tak budou díky divertoru odebrány už z okraje plazmatu a nedostanou se do jeho jádra, které by ochladily. Zařízení se skládá z těla bloku, na které se montují vnější součásti (japonské výroby), vnitřní součásti (evropské výroby) a centrální část (ruské výroby).