Stát hodlá navýšit daňovou zátěž jak pro hazardní společnosti, tak pro hráče samotné. Překvapivě má však znovu spadeno na tzv. technickou hru, která čelí extrémnímu zdanění již nyní. Návrh s sebou navíc nese obrovská rizika a ve finále přinese pouze velké škody. 

Aktivisté se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že jsou klasické herny a kasina de facto jediným existujícím strašákem v oblasti hazardního hraní. Někteří dokonce uvádějí natolik nesmyslné tvrzení, že loterie (zejména číselné, případně stírací losy) vlastně vůbec hazardními hrami nejsou. Jejich provozovatelé jsou přitom dnes jedněmi z nejziskovějších společností. Jen například za zmíněné stírací losy utratí lidé týdně odhadem stovky milionů korun. A u číselných loterií jsou náběry ještě mnohonásobně vyšší, navíc se jedná často o sázky anonymní, bez jakékoliv registrace, nepodléhající žádným limitům. 

Kromě toho stírací los si dnes je možné pořídit i online, zaplatit jej platební kartou a okamžitě „setřít“ – jde tedy o stejnou rychlost a často ještě vyšší vklad, než je tomu u land-based her. V případě číselných loterií a stíracích losů však zákon nenařizuje žádná sebeomezující opatření a zákonem stanovené limity tak, jak je to vyžadováno u technických her. Navíc je třeba přihlédnout také k faktu, že právě kamenné herny podléhají na rozdíl od jiných odvětví největší kontrole a monitoringu ze strany dozorových orgánů. Jejich regulace je možná i ze strany samospráv. Přitom je neustále a naprosto mylně uváděno, že se v případě číselných loterií a stíracích losů jedná o hry s velmi nízkou rizikovostí. 

Stejně tak další oblasti hazardního spektra – například tzv. live sázky – právě tyto jsou na výrazném vzestupu. I odborné studie hovoří o jejím možném riziku především pro mladé osoby.