Moderátor přivítal jako prvního hosta momentálně nejspíš jednoho z největších Čechů v Londýně, Petra Čecha. Moderátor připomněl neslavný výsledek Chelsea z předešlého dne (29. 3.). „No, včera jsme prohráli. Sice jsme střelili branku, ale do vlastní branky,“ přiznal Petr. „Máte spolu pak nějaké dohrávky v šatně?“ chtěl vědět moderátor. „No, včera to v šatně vypadalo tak, že jsme všichni tiše seděli, protože jsme doufali ve vítězství, a tím pádem v postup,“ přiznal Petr. Moderátor se vyptával, jestli Petr zaregistroval nedávnou rvačku fanoušků v Ostravě a Petr na to navázal postřehy, jak si v Anglii poradili s agresivními fotbalovými fanoušky. „Tady, v Anglii, jsou na všechna sedadla kamery. Takže jsem byl nedávno na zápase, a když se nějací pánové na tribuně ve 20. minutě napili z placatky, ve 21. minutě už se dívali z hospody,“ popsal Petr. „V Čechách vše záleží na pozitivní vlně. Když jsou dobré výsledky, tak je nálada mezi fanoušky pozitivní. Je na každém člověku, jestli jde na fotbal, aby se porval nebo aby se naštval,“ přemýšlel Petr. Moderátor se zajímal, jak se Petr stále drží v tak skvělé formě. "Snažím se každý den udělat něco, abych se zase zlepšil,“ popsal Petr. „A co třeba včera?“ chtěl vědět moderátor. „Přes víkend jsem čas zlepšováním nestrávil, protože jsme měli zápas,“ přiznal Petr. „Je někdy zápas, kterého se obáváte?“ chtěl vědět moderátor. „Já se od roku 2006, kdy jsem měl to zranění na hlavě, obávám pokaždé, že to může být maso. Ale člověk se z toho nesmí po…“ přiznal Petr. „Když udělám chybu, říkám si, pamatuj si to, a už to nikdy nedělej,“ dodal. „Pro brankáře je hnusný moment, když dostane gól a jde pro ten balón do branky, ne?“ nadhodil moderátor. „Já si někdy říkám, kdyby to tak někdo vyndal. A někdy to někdo dokonce i místo mne z té branky vykopne. Ale nejhorší je otočit se do branky a za ní vidět naštvané obličeje těch fanoušků,“ přiznal Petr. Moderátor se vyptával na Petrova koníčka – na bubnování – a zajímal se, jestli má Petr v plánu v budoucnu vyměnit fotbal za bubnování. „To nevím, ale vždycky, když mám čas, tak si jdu zabubnovat. Podle toho, kolik mám času, tak tam strávím třeba i dvě hodiny. Mám samostatnou odhlučněnou místnost vedle garáže, ale paní mi vždycky říká, proč jsem si radši nevybral piáno, že jí to připadá více sexy,“ prozradil Petr. „Jak snášíte anglické počasí?“ zajímal se moderátor. „Většinou když mám po dvou měsících den volna, tak prší, to je takový zákon schválnosti. Zase tu nejsou mrazy, ale když tady napadnou tři centimetry, tak je to, jako kdyby napadly v Čechách tři metry sněhu, a mluví se o kalamitě,“ popsal host. Moderátora zajímalo, jaké to je, když přijde do klubu každoročně nový trenér. „Tomu týmu to může dát nový náboj, dokud někteří lidi, kteří do té doby nehráli a doufají, že s trenérem se to změní, zjistí, že se nic moc nejspíš nezmění,“ popsal Petr. Dodal, že nejhorší pozice je náhradní, druhý brankář. „To je taková záludná pozice, proto 10 let bojuju za to, abych se do ní nedostal. Druhý brankář totiž normálně trénuje, a dokud ten první neudělá zásadní chybu nebo není zraněný, tak se do branky nedostane,“ vysvětlil Petr.
Druhým hostem byla Lady Milena Grenfell-Baines – dáma, která před lety, během druhé světové války, přicestovala do Londýna jako jedno z tzv. dětí sira Wintona, tedy dětí, které Angličan Winton zachránil před jistou smrtí, když je speciálními vlaky přivezl do Londýna. „Bylo mi 9,5 a sestře 3,5 roku,“ uvedla paní Milena. „Až po 40 letech jsme se dozvěděli o siru Wintonovi, do té doby jsme netušili, kdo nás zachránil,“ popsala paní Milena. Moderátora zajímalo, jak se lidé dozvěděli o siru Wintonovi. „Jedna cesta byla, že paní Wintonová v roce 1986 našla na půdě dopisy a dokumenty a dostalo se to do ruky jedné televizní moderátorce, která si řekla, že zkusí najít ty zachráněné děti a jako překvapení pro pana Wintona je pozve do relace spolu s ním. Druhá cesta byla, že se jeden pán, pan Walter, setkal s nějakým mužem. A ten se ho ptal, jak se dostal do Anglie. Walter mu vyprávěl příběh o tom, jak ho zachránil nějaký Angličan, který vypravil z Čech vlaky s dětmi. To jsem byl já, představil se mu pan Winton,“ popisovala paní Milena. Prozradila, že panu Wintonovi bude brzy 105 let a že mu chystají velkou party. Paní Milena uvedla, že v mládí nejdřív v Anglii vystudovala českou státní školu a poté ošetřovatelskou školu. Moderátora zajímalo, proč se Lady Mileně přezdívá Lady Remoska. „Já jsem byla před 12 lety v Praze a sestřenice, která žije tady v Anglii, mi říkala, že by k Vánocům chtěla novou remosku. Tak jsem tehdy zavolala do firmy, která v Čechách vyráběla remosky, a řekla jsem, proč se neprodává v Anglii remoska? Pán mi odpověděl: protože tam nikoho neznám. A já mu na to řekla, že ho tedy s někým seznámím. Takže dnes se remoska prodává už i v Anglii a já mám doma už čtyři,“ popsala paní Milena. Moderátor připomněl, že paní Milena je nositelka vyznamenání Významná česká žena ve světě. „To je asi za tu remosku?“ dodal s nadsázkou. „Ano, za tu taky,“ ujistila ho paní Milena.
Třetím hostem byla výtvarnice Míla Fürstová, která je aktuálně mj. autorkou obalu na singl skupiny Coldplay. „Paní Míla je ve vysokém stupni těhotenství, termín jejího porodu už před pár dny proběhl, ale my jsme tady na vše připravení,“ ujistil diváky moderátor. Probrali spolu techniku leptu, s jejíž pomocí Míla vytvořila obal desky Coldplay a s níž Míla ráda pracuje. „Já o té desce ale ještě nemůžu mluvit, ta deska vyjde až v květnu a jsem vázaná smlouvou o mlčenlivosti,“ upřesnila Míla, která je v Anglii velmi úspěšnou výtvarnicí. Její grafiky má ve své sbírce i anglická královna nebo brunejský sultán. Prozradila, že právě díky své práci byla představena anglické královně. „Všichni se mi předtím snažili radit. Třeba kamarádka mi říkala, Mílo, moje kamarádka byla představena královně a byla z toho tak nervózní, že ji při tom pozvracela. Tak to mě moc neuklidnilo. Než jsem šla ke královně, předtím mě proškolili, abych věděla, jak se chovat. Musíte udělat před královnou pukrle, nesmíte ji oslovovat – ona Vás osloví sama, nesmíte jí jako první podat ruku – ona Vám ji podá sama… Je to zvláštní, protože ji pak vidíte přicházet, připadá Vám jako Vaše teta, protože ji od vidění z médií znáte. Takže když ke mně přišla, tak jsem vyhrkla: Já Tě tak ráda poznávám! A pak začali hrůzou zvracet všichni kolem mně,“ popsala k pobavení všech Míla. Moderátora zajímalo, jak Míle pomohlo v jejím učení angličtiny, když začala žít s Angličanem. „To může nejdřív dávat iluzi, že si spolu báječně rozumíte, než se naučíte si vzájemně nadávat,“ rozváděl to moderátor. „Teprve když jsem začala žít s Angličanem, tak jsem se pak konečně naučila anglicky,“ uzavřela to Míla. Probrali spolu zakázku pro Coldplay. „Nejdřív to šlo špatně, měli svou představu, ale pak mi dali naštěstí svobodu, jejich art-director jim vysvětlil, že jsem takzvaně in zone, že jsem téměř celebrita, a já mohla vytvořit rytinu na obal desky dle svého," popsala Míla.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
