Větší část z podnětů se týkala jednodušších případů, jako například stanovení úvazků učitelů, řešení drobných  prohřešků proti školnímu řádu, vztahy mezi učiteli v pedagogickém sboru nebo mezi rodiči a učiteli. Mnoho podnětů se týkalo hodnocení didaktických testů u maturitních zkoušek. Většinu z nich řešil ombudsman písemnou odpovědí, od svého nástupu musel řešit přímo na místě na základě stížnosti problémy pouze dvou škol. 

"V dalších dvou školách jsem se seznámil se způsobem prevence šikany a jiné dvě jsem navštívil, abych nasál praxi učitelů oceněných Zlatým Ámosem,“ říká k návštěvám školský ombudsman Hrzal. Na těchto školách se uskutečnily besedy s žáky a studenty, rozhovory s vedením školy, se zaměstnanci školy a na závěr setkání s pedagogy v daném městě. Do besed o šikaně se zapojila také rodičovská sdružení i zástupci učitelů a dětských organizací, účast na dalších podobných besedách přislíbila také dcera zesnulé profesorky ze Střední průmyslové školy Na Třebešíně.