Průměrné stáří hřišť a sportovních areálů v České republice je 48 let, drtivá většina z nich (92 %) byla postavena před rokem 1989. „Sportoviště jsou zastaralá a jejich provoz je ekonomicky náročný. Jsme znepokojeni tím, že v roce 2018 doposud nebyla ze strany Ministerstva školství připravena samostatná podpora v této oblasti a není zajištěna ani dostatečná alokace pro zabezpečení nejnutnějších potřeb sportovních klubů a jednot,“ prohlásil Miroslav Jansta, předseda České unie sportu. „Přijde nám, že letošní dotační Program Můj Klub je pro tyto účely nastaven neuspokojivě. Kluby, které nepracují s mládeží, se do něho navíc nemohou přihlásit.“
Pomíjí se historická hodnota budov
Podstatnou část majetku stát převedl sportovním klubům a jednotám v rámci změny institutu trvalého užívání v roce 2002, sokolským jednotám byl vrácen na základě restitučních zákonů. Sportovní subjekty ho ale zdědily v leckdy havarijním stavu. „Funkcionáři z klubů se o rozpadlé nebo zchátralé areály musejí starat, ale scházejí jim peníze. Místo toho, aby trávili čas trénováním dětí, tak ho marní při přípravě náročných žádostí o dotace a shánění prostředků na to, aby opravili šatny či další nezbytné věci,“ konstatoval Miroslav Jansta, předseda ČUS.
Pro Českou obec sokolskou je zase velkým problémem zejména skutečnost, že metodika programu oprav a údržby sportovních objektů dosud nebrala v úvahu historickou hodnotu budov. „Naše sokolovny jsou často desítky let staré, v některých případech i památkově chráněné, přitom podle pravidel programu na jejich údržbu a opravy paradoxně získáváme méně, než kdyby byly nové,“ uvedla starostka České obce sokolské Hana Moučková.
Podle Sdružení sportovních svazů České republiky neexistuje koncepce výstavby a rozvoje sportovišť. Jejich rozmístění je nerovnoměrné, v některých regionech je dostatek kvalitních sportovišť, jinde je jich málo nebo jsou ve špatném stavu. „V mnoha místech musí lidé za sportem dojíždět do větších měst, což často vede k tomu, že nesportují vůbec. Stát by se měl starat nejen o špičku pyramidy, tedy o zajištění podmínek pro vrcholové sportovce-reprezentanty, ale především o to, aby umožnil přístup ke sportu všem občanům. Důležité je najít možnosti financování a rozvoje zejména obecních a spolkových sportovišť,” prohlásil Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů České republiky.
Města a obce pomáhají – to však nestačí
Česká unie sportu iniciovala v únoru dotazníkovou studii, do které se zapojilo 2000 klubů a jednot. Z ní vyplynulo, že 42 % klubů a jednot vlastnících nebo dlouhodobě spravujících sportoviště čerpalo v předchozích letech prostředky z Programu IV MŠMT na údržbu a provoz sportovních zařízení. 80% z nich potvrdilo, že zrušení Programu IV pro ně znamenalo citelný zásah do rozpočtu. Náhradní zdroje kluby s jednoty získaly tak, že si musely půjčit, zvýšily členské příspěvky, dostaly od sponzorů, či je vůbec nezískaly. Největší jistotu pro ně představovala místní samospráva.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva