Tým silniční bezpečnosti: Na dovolenou po dálnici – svižně, a přitom bezpečně | ParlamentniListy.cz

Podobně jako v loňském roce, miliony našich turistů vyrazí i letos po vlastní ose na zahraniční dovolenou. A přirozeně jak jinak než po dálnicích. V Evropské unii je jejich síť dostatečně hustá, poutníky pohodlně a rychle dovedou do vytouženého cíle. Někdy však řidiči jako by pozapomněli, že i jízda po nejbezpečnějším druhu pozemních komunikací může snadno vyústit do šlamastyky, jejíž následky si s sebou ponesou na dlouhá léta. Jaká jsou tedy základní pravidla svižné, a přitom bezpečné jízdy po autostrádách?

Zásadně se držíme v pravém jízdním pruhu, tedy pokud zrovna nepředjíždíme jiná vozidla či neobjíždíme překážku. Především na troj- a vícepruhových autostrádách to některé řidiče mylně svádí k trvalé jízdě v prostředním pruhu. Jednak to bývá v rozporu s pravidly silničního provozu, jednak to komplikuje jízdu ostatním šoférům.
Na krajnici můžeme vjíždět jen v případě nouzového zastavení vozidla. Určitě zapomeňme na její využití k tzv. podjetí ostatních vozidel. Je to nebezpečné, navíc pokuty nebývají nízké.
Od vozidel jedoucích před námi dodržujme bezpečnou vzdálenost. Za ideálních klimatických podmínek pamatujme na pravidlo odstupu o délce 2 vteřin jízdy. Na kontrolu dodržování minimálního odstupu zahraniční dopravní policisté často zaměřují svou pozornost. Pokud je však povrch dálnice mokrý či je špatná viditelnost, zvyšme odstup na alespoň 4 sekundy. Zkušený řidič se navíc dívá do vzdálenosti, kterou ujede během následujících 12 sekund. Při rychlosti 130 km/h je to zhruba 500 metrů. To by mělo být zárukou, že pojedeme nejen bezpečně, ale i plynule, pohodově. Vyvarujeme se zbytečně razantních manévrů provedených na poslední chvíli. „Při jízdě za vysokým a neprůhledným kamionem či autobusem je dostatečný odstup naprosto nezbytný. Přes tato monstra řidič vzadu jedoucího vozidla nevnímá zhola nic. Náhlé prudké zpomalení vpředu jedoucího mastodonta může při nedostatečném odstupu vyústit v neřešitelnou situaci,“ varuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Rozhodně dodržujme nastavené rychlostní limity. Pozor také na proměnné dopravní značky. Nedodržování povolené rychlosti se může náramně prodražit, v extrémních případech může hrozit riziko konfiskace vozidla.
I na dálnici platí, že řidič může jet jen takovou rychlostí, aby stačil bezpečně zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled. V noci, za mlhy, hustého deště, prostě kdykoliv. „Nebezpečným nešvarem je předjíždění kamionů v hustém dešti, kdy se řidiči v levém pruhu plnou rychlostí řítí do rozvířeného neprůhledného vodního mraku. Pokud by se za ním nacházela jakákoliv překážka (a může se jednat třeba i jen o zbytky roztrhané pneumatiky), je zaděláno na těžkou havárii. Mnohdy hromadnou s mnoha vážně zraněnými či dokonce mrtvými,“ říká Budský.
Někteří čeští šoféři z nepochopitelných důvodů nepoužívají při přejíždění mezi pruhy blinkry. Jedná se o pohodlnost, která se může zle vymstít. To, že ve zpětných zrcátkách před zahájením jízdního úkonu nikoho nevidíme, nemusí znamenat, že v naší těsné blízkosti opravdu nikdo není. Včasné zapnutí blinkru dá pro nás neviditelnému řidiči čas a prostor, aby na sebe upozornil či se pokusil zabránit vzájemnému střetu.
Na dálnicích se jezdí opravdu rychle. Řidiči tak musí pozorně vnímat provoz nejen před sebou, ale pravidelně sledovat i dění vedle sebe a za vozidlem. Určitě tedy tu a tam mrkněme do zrcátek, můžeme tak zabránit nepříjemnému překvapení svému či jiného z motorizovaných kolegů. Pamatovat ovšem musíme i na to, že naopak naše vozidlo se může nacházet ve slepém úhlu někoho jiného, typicky řidiče nákladní soupravy.
Pokud se blížíme ke konci stojící či pomalu se šinoucí kolony, nezapomeňme zapnout včas varovné blikače. A začněme v dostatečné vzdálenosti plynule zpomalovat. To by mělo zajistit, že za námi jedoucí vozidla komplikaci včas zaregistrují a začnou také snižovat rychlost.
Při cestování po dálnicích nejednou zůstaneme stát v předlouhých kolonách. Ať je příčinou, co chce, nesmíme zapomenout na vytvoření tzv. záchranářské uličky. Na dvoupruhových dálnicích je to stejné jako u nás doma. Na troj- a vícepruhových autostrádách je to však v Maďarsku, Německu, Rakousku, Slovinsku a Švýcarsku opačně. Záchranářskou uličku vytváříme mezi pruhem nejvíce vlevo a těmi zbývajícími napravo. V dalších evropských státech se s povinností vytvářet jasně definovaný průjezd pro vozidla záchranářů nesetkáme. To platí například pro Itálii i Chorvatsko. Ve Francii či Španělsku platí pro ostatní řidiče povinnost umožnit vozidlům záchranářů průjezd. A na Slovensku je stanoveno, že v případě vzniku kolon mohou řidiči vozidel s právem přednostní jízdy použít krajnici či jinou část pozemní komunikace, která není určena pro jízdu vozidel. V každém případě je třeba vždy pamatovat již při vzniku stojící kolony na možnost průjezdu zdravotnických, hasičských a policejních vozidel, případně též odtahových automobilů či techniky údržby silnic.
Není radno přeceňovat vlastní síly. Zhruba po dvou hodinách strávených za volantem nezaškodí krátká pauza, kterou dozajista ocení i spolucestující. Podle francouzské Association Prévention Routiere za každou třetí smrtelnou nehodou na dálnicích stojí právě únava řidiče. Nadace Vinci Autoroutes uvádí, že plných 44 procent evropských šoférů nedělá pravidelné přestávky. Rovněž tak zarazí, že 56 procent řidičů se za volantem nenechá pravidelně vystřídat. • V případě poruchy vozidla je třeba zastavit na krajnici, a to co nejvíce napravo. Ihned je nutno zapnout varovné blikače. Řidič si před vystoupením z vozidla musí navléct výstražnou vestu (kterou proto musí mít uvnitř po ruce). Ideálně by šofér měl vystoupit z vozu pravými dveřmi, aby se vyvaroval vstupu do vozovky. Podobně vystoupí i spolucestující, kteří by měli okamžitě odejít z tělesa dálnice do bezpečného prostoru za svodidly. Řidič by měl neprodleně za porouchané vozidlo do předepsané vzdálenosti umístit varovný trojúhelník. Ihned poté musí přivolat odbornou pomoc, například pomocí dálniční hlásky. To je třeba udělat i v případě defektu kola, se kterým by si i dnes řada šoférů dovedla poradit svépomocí. „Místo, kde se nachází porouchané vozidlo, je totiž třeba náležitě označit. To může zajistit jen dálniční policie, případně asistenční služba,“ upozorňuje Roman Budský.
Jestliže se nám podaří minout příslušný výjezd z dálnice, nezbyde, než pokračovat dále a na vhodném místě z dálnice odbočit a vrátit se zpět. Couvání zpět k výjezdu či otočení se na dálnici s využitím mezery mezi svodidly je nejen přestupkem, který nám dopravní policisté nikdy neodpustí, ale skutečným smrtelným nebezpečím.

Dálnice jsou nejbezpečnějším druhem pozemní komunikace. Podle aktuálních údajů zveřejněných Centrem dopravního výzkumu, v. v. i., se na nich v ČR ujede zhruba šestina celkového počtu odjetých kilometrů. Na počtu usmrcených se však podílejí jen zhruba pěti procenty. Na jednu miliardu kilometrů ujetých po našich dálnicích připadají 3 oběti nehod. To je 3,5x méně než na silnicích I. třídy, 4,5x méně než na silnicích II. třídy a dokonce 5x méně než na silnicích III. třídy. „Nejbezpečnější dálnice v EU mají v Dánsku, Velké Británii a Švédsku. Ve srovnání s Českou republikou na nich na ujetou miliardu kilometrů umírá jen třetina lidí. Relativně bezpečně je i ve Finsku či Švýcarsku (polovina obětí ve srovnání s ČR), rovněž tak ve Francii, Rakousku a Německu (2/3 obětí oproti ČR). Naopak na pozoru je třeba se mít v Maďarsku či Polsku, kde oproti ČR hrozí o 2/3 vyšší riziko, že nehoda skončí tragicky,“ uzavírá Roman Budský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.