Podle závěru kriminalistů ÚOKFK k trestné činnosti docházelo tím způsobem, že dva muži ve věku 46 a 43 let měli jako jednatelé obchodní společnosti podávat přiznání k dani z přidané hodnoty se smyšlenými údaji, a to s úmyslem vylákání nadměrných odpočtů.

Vyplacené odpočty DPH byly společnosti finančním úřadem poukazovány na její účet, ze kterého pak měly být částečně hrazeny stavební práce v areálech propojených s touto společností, dále pak vybírány v hotovosti nebo převáděny na další účty, případně zasílány na účty dalších propojených společností v České republice a v zahraničí. Podle kriminalistů ÚOKFK se však tyto platby měly uskutečnit bez reálného právního titulu, pouze s cílem zastřít původ majetkové hodnoty získané trestným činem.

Obvinění měli deklarovat uskutečněná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku a následné dodání zboží do jiného členského státu, vývoz zboží (převážně náhradních dílů ke kolejovým vozidlům nebo tiskařským strojům), nebo ostatní plnění osvobozená od daně s nárokem na její odpočet. Generální ředitel Generálního finančního ředitelství Martin Janeček k případu řekl: „Při vytýkacích řízeních prováděných příslušným správcem daně měli tyto obchody obvinění dokládat fiktivními smlouvami a fakturami, případně dalšími falešnými důkazními prostředky, například mezinárodními nákladními listy, kdy dopravu měla provádět nekontaktní běloruská společnost. Ve všech případech se však mělo jednat pouze o simulované obchody“.