V šedesátých letech 20. století připadlo státu několik pozemků jako tzv. odúmrť. Jednalo se tehdy o větší množství polí, luk a zahrad, ovšem další majetek byl opomenut. ÚZSVM po tomto zjištění dal podnět k dodatečnému projednání pozůstalosti a stát tak získal po dvou osobách spoluvlastnické podíly na 96 hektarech lesních pozemků a 10 hektarech pozemků pod silnicemi a ostatními komunikacemi.

Odúmrť je v právním řádu České republiky obecně definována v občanském zákoníku takto: dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytým majetkem vyplývá ze zákona o majetku státu.