IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka se u Okresního soudu v Hradci Králové domáhala odškodnění pozůstalého rodiče podle § 375 odst. 1 písm. b) a d) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a náhrady nákladů spojených s pohřbem. Okresní soud žalobě vyhověl a přiznal stěžovatelce částku 262 806 Kč. Vycházel přitom z toho, že syn stěžovatelky spolu se svým kamarádem přijal nabídku brigády, kterou jim zprostředkoval zaměstnavatel syna stěžovatelky. Ten byl zároveň obchodním partnerem osoby, u které byla brigáda domluvena (v původním řízení žalovaný, nyní vedlejší účastník). Vedlejší účastník nebyl na místě přítomen, s brigádníky jednal jeho syn, podstatou práce byla výměna starých střešních plechů za nové. V jednu chvíli ujel synovi stěžovatelky pod nohama dosud nepřipevněný plech a propadl odkrytou částí střechy z výšky cca 6 metů na betonovou podlahu, na následky zranění následujícího dne zemřel.

Vedlejší účastník, jeho syn i zprostředkovatel brigády tvrdili, že brigáda v té době ještě sjednána nebyla a s brigádníky se teprve měli sejít a domluvit na jejích podmínkách. Okresní soud však dospěl k jednoznačnému závěru, že mezi zemřelým synem a vedlejším účastníkem vznikl pracovněprávní vztah ve formě faktického pracovního poměru a žalobě proto vyhověl. Krajský soud v Hradci Králové jako odvolací soud tento právní závěr překvalifikoval tak, že ke vzniku faktického pracovního poměru nedošlo a žalobu stěžovatelky zamítl. Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení se závazným právním názorem, který se týkal především chybného výkladu institutu faktického pracovního poměru, který provedl odvolací soud. Ten v dalším řízení setrval na svém původním závěru, že faktický pracovní poměr nevznikl a žalobu opět zamítl. Další dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.