Podstatou sporu v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město byl nárok stěžovatele na neuhrazené jízdné se zákonnou přirážkou v celkové výši 3000 Kč včetně úroku z prodlení, uplatněný vůči žalované (v tomto řízení vedlejší účastnice). Stěžovatel svůj nárok odůvodnil tím, že tehdy jedenáctiletá vedlejší účastnice dvakrát využila vozidlo městské hromadné dopravy provozované stěžovatelem bez platného jízdního dokladu. Okresní soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že žaloba neměla být podána přímo proti nezletilé vedlejší účastnici, ale proti její zákonné zástupkyni – matce, která s ní byla v době přepravní kontroly a proto za nehrazení jízdného a sankce odpovídá. Jiná situace by dle soudu nastala v případě, kdy nezletilý nastoupí do dopravního prostředku ze své vlastní vůle bez doprovodu zákonného zástupce, v takovém případě by bylo na místě žalovat přímo nezletilého. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí a namítá, že mu soud založil povinnost, které při provádění kontroly nemůže nikdy dostát. Přepravce totiž nemůže bezpečně seznat, zda nezletilý cestuje s dospělou osobou a zda ta je právě jeho zákonným zástupcem či nikoliv.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Napadené rozhodnutí částečně argumentačně vychází z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 728/15, který se týkal placení regulačních poplatků dle § 16a odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ústavní soud shledal ústavně konformním výklad, podle kterého má-li pojištěnec zákonného zástupce, je plátcem regulačního poplatku pouze tento zákonný zástupce. Tento nález však vychází mj. z toho, že o hospitalizaci nezletilého rozhodují a souhlas s ní dávají právě zákonní zástupci. U přepravní smlouvy, která je v případě hromadných dopravních prostředků uzavírána tzv. konkludentním jednáním, tedy nástupem, je autonomie vůle nezletilého (v závislosti na jeho věku a rozumové a volní vyspělosti) podstatně širší. V usnesení ze dne 4. 12. 2008 sp. zn. II. ÚS 1019/08 Ústavní soud uvedl, že dítě (v daném případě dvanáctileté), které je dostatečně rozumově vyspělé na uzavření přepravní smlouvy s dopravním podnikem, je zároveň dostatečně rozumově vyspělé nést odpovědnost (přirážku k jízdnému) v případě jízdy bez platného jízdního dokladu. Bylo by absurdní, kdyby například za to, že si sedmnáctiletý nezletilý neobstaral jízdní doklad, měli být sankcionováni jeho zákonní zástupci. Vzhledem k potřebě individuálního posuzování vyspělosti nezletilého a jeho způsobilosti uzavřít přepravní smlouvu nelze vytvořit objektivní hranici, která by umožnila přepravcům určit, kdo odpovídá za porušení přepravních podmínek, ale je třeba vždy zkoumat konkrétní okolnosti každého případu.