Stěžovatel je otec, za jehož přítomnost u porodu bylo nutno zaplatit zdravotnickému zařízení částku 500 Kč. Následně se proti tomuto poplatku, který považoval za bezdůvodné obohacení na straně zdravotnického zařízení, bránil prostřednictvím žaloby u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Okresní soud jeho žalobu zamítl co do částky 400 Kč s odůvodněním, že jde o paušální náhradu nákladů spojených s přítomností stěžovatele u porodu, konkrétně se jedná o náhradu za jednorázový oblek a přezutí ve výši 150 Kč a instruktáž osoby doprovázející rodičku ve výši 250 Kč. Dohoda o úhradě poplatku není v rozporu s právními předpisy, protože zákon nezakazuje vybírat úhradu za tímto účelem. Co do výše 100 Kč soud žalobu shledal jako důvodnou, neboť tuto částku zdravotnické zařízení deklarovalo jako přiměřený zisk. Dle okresního soudu není porodnice oprávněna tvořit v této souvislosti zisk. Stěžovatel proti tomuto soudnímu rozhodnutí brojil ústavní stížností, která podle jeho názoru přesahuje jeho individuální zájem, protože míří i na obecnou praxi spočívající v nevpuštění otců na porodní sál bez předchozího zaplacení poplatku, což považuje za rozporné s právem na ochranu rodinného života.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Okresní soud porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, neboť na základě obecného zdůvodnění porodnice, že platba představuje náhradu za jednorázový oblek, přezutí a instruktáž, bez dalšího zamítl žalobu co do částky 400 Kč. Realizaci práva na přítomnost u porodu nelze podmínit úhradou běžných výdajů na provoz zdravotnického zařízení, mezi něž patří i náklady na jednorázový oděv a přezutí. Ve zbývající částce, představující náklady na instruktáž, pak soud ani nezkoumal, jaký byl její časový rozsah, co bylo jejím obsahem, nakolik byla potřebná či vyžádaná a zda byla skutečně poskytnuta. Okresní soud ostatně nepostupoval ústavně konformním způsobem ani při vedení řízení a vydání rozhodnutí. Jednalo se o tzv. překvapivé rozhodnutí v tom smyslu, že ačkoliv bylo stěžovatelem žalováno na vydání bezdůvodného obohacení, okresní soud vyšel z jiné právní kvalifikace – zaplacení na základě „dohody o úhradě poplatku“, o čemž však účastníky řízení nepoučil a neumožnil jim se k této změně kvalifikace vyjádřit.

Ústavní soud se nezabýval blíže přezkumem v rozsahu částky 100 Kč, neboť v tomto ohledu bylo stěžovateli vyhověno a ani zdravotnické zařízení rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu nenapadlo, proto v této části odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný.