Rozsudkem Městského soudu v Praze byli stěžovatelé zproštěni obžaloby pro jednání kvalifikované jako zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 2, odst. 5 trestního zákoníku. Stěžovatelé jako úředníci ministerstva průmyslu a obchodu měli podle obžaloby způsobit České republice a Evropské unii škodu přesahující 4,5 miliardy korun v souvislosti s dohodou mezi ministerstvem průmyslu a obchodu a Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2021, jímž byl na základě odvolání státního zástupce zrušen uvedený rozsudek Městského soudu v Praze v celém rozsahu, věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a podle § 262 trestního řádu bylo nařízeno, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.

Stěžovatelé v ústavních stížnostech namítají, že pro postup odvolacího soudu podle § 262 trestního řádu nebyly splněny podmínky, protože nalézací soud v celém průběhu řízení postupoval zcela v intencích trestního řádu. Odvolací soud podle nich nerespektoval zákonem dané rozložení úkolů, když ve snaze prosadit vlastní hodnocení důkazů, které však sám neprovedl, neakceptovatelným způsobem zasahoval do skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud si podle nich vytvořil názor na jediný správný výsledek trestního řízení, tedy že mají být uznáni vinnými, a ten soudu prvního stupně opakovaně vnucoval.