Navrhovatelem byl Krajský soud v Ostravě jednající samosoudkyní senátu 32 Cm. V rámci insolvenčního řízení u tohoto soudu, přiděleného v souladu s rozvrhem práce k vyřízení do senátu 33 INS, byl zahájen incidenční spor, který byl ale posléze z důvodu hrozících průtahů opatřením předsedkyně soudu,  s odkazem na napadené ustanovení insolvenčního zákona, přikázán k projednání a rozhodnutí právě samosoudkyni senátu 32 Cm. Ta jménem navrhovatele řízení přerušila a věc předložila podle čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu, neboť se domnívala, že předmětné ustanovení insolvenčního zákona odporuje ústavním zárukám interní nezávislosti soudce. Zdůraznila při tom, že k přidělování spisů na základě tohoto ustanovení nedochází v souladu s rozvrhem práce, resp. s pravidly předem stanovenými pro takové mimořádné situace, ale pouze ad hoc opatřením předsedkyně soudu. V uvedeném postupu, který umožňuje změnu v přidělení věcí (byť jen pro část řízení) neprůhledným, arbitrárním způsobem spatřovala samosoudkyně porušení práva na zákonného soudce, které vyplývá z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dikce napadeného ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona: „Jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu.“