Podle verdiktu senátu Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem bylo postupem justice porušeno Zemkovo právo na spravedlivý proces.

Zdeněk Zemek celou dobu popíral, že by se dopustil jakéhokoliv trestného činu a dlouho s justicí bojoval. Nakonec v několik let se táhnoucí kauze i s ohledem na své tehdejší vážné zdravotní komplikace nakonec uznal vinu, aby ukončil své martyrium, a se státním zastupitelstvím si dohodl podmíněný trest. Nesouhlasil ale s tím, že by svým jednáním způsobil nějakou škodu. Soud přesto bez jeho souhlasu dohodu doplnil ještě o náhradu údajné škody. Uzavřená dohoda o vině a trestu mezi státním zastupitelstvím a obhajobou zahrnovala tři roky vězení s pětiletou podmínkou a zaplacení osmi milionů korun. Krajský soud při schvalování dohody připojil ještě povinnost uhradit státu 18,6 milionu korun.

Podle Ústavního soudu je podstatou právního institutu dohody o vině a trestu dohodnutý kompromis mezi obviněným a státním zástupcem. Jeho obsahem je doznání obviněného, že spáchal skutek, který je mu dáván za vinu, výměnou za dohodnutý mírnější trest. Obsahem dohody je také rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Soudu je v řízení o schvalování dohody o vině a trestu přenechána role určité „pojistky“, že sjednaná dohoda je v souladu se zákonem, je správná a vyjadřuje pravou a skutečnou vůli obviněného, který ji sjednal s plnou znalostí všech důsledků s ní spojených.

„Stěžovatel výslovně uvedl při sjednávání dohody, že nesouhlasí s náhradou škody, ta ani nebyla součástí dohody. Legitimně očekával další dokazování ohledně nárokované škody a měl za to, že o ní soud bude rozhodovat samostatně v dalším řízení,“ uvedl ústavní soudce Šimíček.