To hlavní, čím se výtvarník ve svém projektu zabývá, je téma obrazu jako stále aktuálního fenoménu, který lze zkoumat mnoha způsoby a nepřetržitě nacházet nezodpovězené otázky. V hlavním prostoru galerie vyroste více než sedmnáct metrů dlouhý jehlan zpodobňující „zrakovou pyramidu“.

Tento pojem vychází z renesanční představy formulované L. B. Albertim, podle níž oko pozorující okolní svět představuje jakýsi maják prosvětlující prostor před sebou, s tím rozdílem, že z majáku světlo vychází, ale do oka naopak vstupuje. Hrot monumentálního objektu bude umístěn do výšky průměrného člověka (1,67 metru). Od začátku umělec vede diváka a směřuje jeho pohled, který putuje nejdříve po vnějších stranách dřevěného objektu, později se návštěvník může dostat dovnitř objektu a sám se stát součástí pohledu někoho jiného. Uvnitř jehlanu, do něhož se bude moct po malých skupinkách vstupovat, bude umístěno hodinové video snímající krajinu. Kompozice k nám zády obrácených lidí může připomenout obrazy německého romantika Caspara Davida Friedricha.