Jedná se o případy, kdy:

• zvíře napadne jiné zvíře, poraní ho, či ho dokonce usmrtí;
• zvířata jsou chována v nevhodných a nedostatečných podmínkách (např. velké množství zvířat v bytech, zanedbaná hospodářská zvířata apod.);
• zvířata jsou chována v objektech vybudovaných bez povolení nebo nezkolaudovaných pro tento způsob užívání;
• zvířata vyžadující zvláštní péči jsou chována bez povinných povolení a bez zajištění podmínek chovu.

Podle našich poznatků úřady ne vždy případy týrání zvířat správně vyhodnotí a ne vždy dokážou proti týrání účinně zasáhnout. Potíže způsobují také složitější případy, při jejichž řešení je třeba zajistit spolupráci různých úřadů a vzájemně koordinovat jednotlivé kroky.

Obecně pak chybí systém či podpora, který by úřadům umožňoval přistupovat k náhradnímu výkonu rozhodnutí v případech, kdy je nutné zajistit týraným zvířatům náhradní péči. Zvlášť u rozsáhlejších chovů nejsou obecní úřady schopny financovat náhradní péči o týraná zvířata. Obdobně jako je tomu u financování náhradního výkonu rozhodnutí stavebních úřadů, by se podle zástupce ombudsmanky měla otevřít diskuze o tom, jak zajistit, že i rozhodnutí týkající se zvířat budou skutečně vykonána.

Napadení zvířete zvířetem

Případy úniku zvířat a napadení zvířete zvířetem řeší úřady v celé ČR. S některými se pak lidé obrátili i na ombudsmana, např.

• Muž venčil na vodítku svého psa na prostranství určeném vyhláškou k volnému pohybu psů. Cizí, volně pobíhající pes jeho psa napadl a vážně poranil. Pes musel být kvůli zraněním opakovaně operován a má trvalé následky. Muž incident oznámil policii, která věc jako podnět k přestupkovému řízení postoupila městskému úřadu. Ten věc odložil, protože nedošlo k porušení vyhlášky o volném pohybu psů. Jinými aspekty se nezabýval.
   
• Žena vedla po ulici na vodítku svého malého psa. Přiběhl velký pes, který utekl svému majiteli, malého psa napadl a usmrtil. Žena přivolala policii, ta věc postoupila obecnímu úřadu, který věc projednal jako přestupek neučinění opatření proti úniku zvířete. Vlastním napadením a usmrcením zvířete se nezabýval.

Přestože Ministerstvo zemědělství už v roce 2010 dospělo k názoru, že jestliže zvíře uteče, napadne a poraní nebo usmrtí jiné zvíře, je třeba chovatele postihnout jak za správní delikt neučinění opatření proti úniku zvířete, tak za týrání nebo utýrání zvířete, zejména obecní úřady tento názor dosud tak úplně nesdílejí.